STÍNY NOCI 23 ČÁST

 „Vyřiď mu, že se vrátím, až sama, budu chtít." Dupla si umíněně Diana a vydala se hlouběji do lesa. 

Oxana, ještě chvíli stála a dívala se za ní. Věděla, že Agaton, všechno jistě slyšel. Zahrává si s ohněm, prolétlo ji hlavou. Znala moc dobře, svého bratra a věděla, že to nenechá, jen tak. Ale ať, sama si o to říká. 

„Koho pak, to tu potkávám?" ozvalo se mezi stromy, až sebou Diana trhla. Byla tak rozčílená a naštvaná, že si vůbec nevšimla, jak se dostala daleko. 

„Vyvolená, našeho krále. Phe!" zpoza stromu, se odlepila statná dívka a postavila se, Dianě do cesty. 

„Ani jsem nedoufala, že budu mít tak brzy, možnost, se tě zbavit." Změřila si Dianu, opovržlivým pohledem. 

„Proč bys to dělala? Ani tě neznám." Vyprskla Diana. 

„Ale já tebe ano. Jsem Conaleta Vanhelenová. A nebýt tebe, jistě, by si nakonec, vybral mě." Zasyčela naštvaně a udělala dva kroky, směrem k překvapené Dianě. 

„Mě, by si vybral, a ne nějakou..., přivandrovalkyni. To nevíš...," zapíchla Dianě prst do hrudi a vydechla ji do tváře, „že, se mnou obcoval?" zhluboka se zasmála, když viděla překvapený výraz, na její tváři. 

„Ano! Nevíš co? Mnohokrát, se mnou spal..., a sakra, se mu to líbilo." Skoro nepříčetná zlostí, přirazila Dianu ke stromu a chytila, ji pod krkem.

 „Tak dost!" ozval se hluboký hlas a Conaleta vyděšeně ustoupila stranou. „Zmiz, nebo se neznám!" Dívka sklopila hlavu, udělala dva kroky zpět a vzápětí, se ztratila v lese.

 „Přišel, jsem si pro tebe." Řekl Agaton, už ve své lidské podobě. 

„Tak to ses, namáhal zbytečně." Vydechla Diana, když se konečně, vzpamatovala.

„Nepůjdu s tebou." Vykřikla a přitiskla se, ještě více, ke stromu. 

„Myslím, že nemáš na vybranou, Diano." Řekl Agaton klidně a udělal krok, směrem k ní. 

„Opovaž se, ke mně přiblížit," zasyčela a rukama se za zády, chytla stromu, „běž si za tou..., za tou..." nedořekla to. Vůbec, se nepoznávala. Celá se třásla vzteky a zlostí, „prý, si s ní, obcoval. Mnohokrát. Běž si za ní, já tě nechci vidět!" Křičela, mávala rukama a jako smyslů zbavená, bušila do Agatonovy hrudi. 

„Tak už ses uklidnila, lásko?" řekl pobaveným hlasem a jedním pohybem, chytil letící ruku, k jeho obličeji. 

„Je mi dva tisíce let, Diano. Mou postelí, prošly stovky a stovky dívek a žen. Řekl bych, že vyvádíš, úplně zbytečně, lásko." Usmál se a uvěznil zmítající se, Dianu u stromu. 

„Zbytečně?" procedila mezi zuby, „spal si s ní, ne?! Nech mě být, nenávidím, tě!" 

„Vážně, mě nenávidíš?," zašeptal Agaton a podíval, se ji do očí, „řekl bych, že žárlíš, lásko." 

 „Phe! To ani náhodou! Je mi to fuk, klidně si za ní jdi." Zmítala se mu v náručí.

 „Je ti to fuk?" zajiskřilo mu v očích a bez jediného slova, změnil svou tvář. Vysunuli se mu tesáky a Diana, zalapala po dechu.

 „A..., ano." Zašeptala a naposledy, se pokusila vymanit, z jeho náručí. Vysíleně opřela hlavu o strom a zavřela oči, ve snaze zahnat touhu a vášeň, kterou cítila.

 „Neřekl, bych." Uslyšela těsně u svého krku a vzápětí ucítila, jak se jeho zuby boří, do její tepny. Srdce se jí rozbušilo, jako na poplach a vzrušeně vydechla. 

Tohle potřebovala. Přesně, po tomto, toužila. Prsty pletla do jeho vlasů a zasténala, jeho jméno. Přestala vnímat okolí a čas a teprve, když ucítila jeho zápěstí u svých úst a lepkavou tekutinu, na svém jazyku, si uvědomila, že prohrála. Místo toho, aby mu dokázala, že o něj nestojí, se mu zcela oddala.

 „Tak co, lásko," Agaton vzrušeně oddychoval a očima kroužil, v její tváři, „vrátíš se dobrovolně, nebo tě mám přinutit?"