STÍNY NOCI 24 ČÁST

 Diana otevřela oči a rozhlédla se po místnosti. Všude bylo ticho. Obrovská vana, byla plná, kouřící se vody a vedle ní na posteli, ležely překrásné žluté šaty. 

Zmateně, se podívala z okna a potom znovu, na ty nejkrásnější šaty, jaké kdy viděla. 

„Co se to tu, kruci..." chytla se za hlavu. 

 Nedokázala, s Agatonem, bojovat. A nedokázala to, už ani sama se sebou. Nechala se včera odnést do pokoje a vysíleně usnula. Musela spát celou noc a den, protože slunce, už pomalu zapadalo, za obzor. 

„Miluji tě, Diano. Miluji tě, víc, než svůj život." Řekl, když ji včera večer, pokládal na postel.

 „Nemůžu se změnit. A nemůžu změnit, ani vymazat svou minulost. Musíš mě brát, jaký jsem a jaký, jsem kdy byl. Má budoucnost, je jen v tvých rukách, lásko." Pohladil ji po vlasech a smutně, se jí podíval do očí.

 „Nemůžu překročit svůj stín. Nemůžu se vymanit, ze svých povinností a svého údělu. Jsem, kdo jsem a to nezměním. Ale, mé srdce, je tvé. Navždy." Lehounce, ji políbil na rty a obrátil se, k odchodu. 

„Zítra večer, budu čekat a doufat, že přijdeš." Otočil se ještě ve dveřích a zmizel. 

Najednou, ji to všechno došlo a vyděšeně, vyskočila z postele. Ples.  Agaton, ji čeká, na královském plese.

 Vše, muselo probíhat, dle starého zákonu, byla to podmínka stařešinů kmene. A královský ples, tomu musel předcházet. 

„Tak, už ses vzbudila?" zahalekala Oxana, když vtrhla do dveří, „musím, tě připravit, Diano." Usmála se a dostrkala Dianu, k vaně. 

„Dnešní ples, je výjimečný. Stařešinové tě přijmou, za ženu hodnou, jejich krále." Diana se položila do horké vody a slastně vydechla.

 „Já..., já nevím, Oxano. Nevím, jestli tam mám jít, já..." 

„Miluješ ho, Diano?" přerušila ji a nalila do vany, něco vonných olejů, „je to velmi důležité. Musíš být rozhodnutá. Musíš si být jistá, že ho miluješ. Nebude to jednoduché. Na ples, přijde král, Diano. Ne, Agaton. Musíš, mezi nimi rozlišovat, ctít je a milovat. Oba." 

„Mám strach, Oxano." Pípla Diana a uvědomila si, že něco takového, řekla snad poprvé v životě. Ano, měla strach, ale vlastně, ani nevěděla z čeho. Nebála se jeho. Nebála se žádného z nich, ani v jejich strašné podobě. Bála se sebe. Bála se, že to nezvládne. Že selže, že se něco stane, a že ho ztratí. 

„Nemusíš se bát," usmála se Oxana a podala ji bílou osušku, „Agaton nedovolí, aby se ti něco stalo. A král nedovolí, aby něco selhalo."