STÍNY NOCI 25 ČÁST

 Královský ples, se konal v přijímacím sále hradu. Agaton seděl, na svém honosném trůnu, pozoroval rej okolo sebe, a s obavami, se díval, ke dveřím. 

Věřil, že přijde. Doufal, ale někde v hloubi duše, měl strach. Strach, že Diana odmítne podstoupit, toto, dle jejího názoru, ponižující a zbytečné představení. 

Tak rád, by ji toho ušetřil. Tak rád, by ji tohoto, z dnešního pohledu, dosti frivolního ustanovení zprostil, ale nemohl. Označil se a vybral si, svou ženu. A i když, byl král, musel právě on, dodržovat nejvíce, starý zákon. 

Bylo přítomno všech dvanáct nejváženějších kmenů, v čele se svými stařešiny. V druhém rohu místnosti, naproti obrovskému plápolajícímu krbu, stálo několik hudců a hrálo staré, středověké písně. Kejklíři i herci, se probírali mezi tancujícími páry a předváděli, svoje umění.

 Zapálené louče na stěnách, osvětlovali celou místnost a oheň, zapálený v kamenných nádobách před trůnem, vrhal rudé světlo, na jejich krále. 

Najednou, se otevřeli dveře a Agatonovy, se rozbušilo srdce. Stála tam nejkrásnější žena, jakou kdy viděl. Přišla. Přišla, i když věděla, co ji čeká. I když ji Oxana, krok po kroku, zasvětila do následujícího obřadu, přesto přišla.

 Měl sto chutí, se k ní vrhnout, obejmout ji a líbat. Měl sto chutí, se vrhnout na kolena a prosit o odpuštění, čemu musí být vystavena. Ještě nikdy v životě, nelitoval toho, že není jen obyčejný člověk, upír, lykan, až teď. Dal by celé království, všechnu svou moc, vládu a sílu, za to, aby ho milovala, tak jako on ji. Aby ji nemusel vystavovat, žádnému nebezpečí, příkoří a pokoře.

 Tancující páry se zastavili a udělali uličku. Hudba přestala hrát a všichni se dívali ke dveřím. Diana udělala krok, směrem k trůnu. Oběma rukama, si přidržovala dlouhé šaty a upřeně hleděla vpřed. 

Agaton slyšel její srdce, divoce bijící na poplach a její krev, bublající, v jejích žilách. Byla krásná. Byla nádherná, zranitelná a křehká a zároveň, tak neuvěřitelně silná. Cítil to. Už od začátku cítil, že tato žena, je jedinečná. 

Dokonce i ta její tvrdohlavost, se mu líbila, i když musel přiznat, že někdy by ji nejraději, přehnul přes koleno. Bylo takové ticho, že bylo slyšet plápolat oheň. Ulička se před Dianou otevírala a všichni přítomní nasávali vzduch, když okolo nich prošla, načeš, souhlasně zamručeli.

 Vypadalo to, že se Diana rozhodla, nevnímat okolí. Dívala se stále vpřed, jen na něj, na toho nejkrásnějšího muže, jakého kdy viděla. Seděl, na to svém majestátním trůně, oděn v tradiční královský oděv, skládající se z dlouhého, zlatem prošívaného kabátu, tmavých kalhot a zlaté čelenky se znakem rodu.

 Nevšímala si okolních lidí, ani stařešinů, sedících v řadě, pod trůnem. Ani Leandra a Oxany s matkou, dívala se, jen na něj.

 „Můžeš začít, Borbély." pokynul Agaton muži, stojícímu vpravo, od trůnu. Borbély třikrát udeřil do země, velikou zlatou berlí a uklonil se, svému králi.

 „Můj králi, je mou neskonalou ctí, představit vám, tuto ženu. Ženu, vašeho života."