STÍNY NOCI 26 ČÁST

 Borbély se uklonil dvanácti stařešinům a následně svému králi. 

„Nechť započne, ceremonie z nejsvětějších a nejváženějších. Poklekni, dcero." Pokynul Dianě a otočil se směrem do sálu. 

„Váš král, si vybral ženu. Označil se. A protože, stejně jako vy, jeho poddaní, ctí zákon a řád, bude dnešní den, zapsán zlatým písmem, v královské kronice." Chvíli se odmlčel a přeměřil svým zrakem, všechny přítomné. 

„Je mi ctí a privilegiem, toto spojení, posvětit. Můj králi, ctihodní stařešinové, poddaní, začněme." V sálu to zašumělo a stařešinové se otočily ke klečící Dianě. 

„Povstaň, dcero," Pokynul první a změřil si ji pohledem, „jsi srozuměna a ochotna podstoupit, tuto zkoušku a toto přijímání?"

 Diana jen lehce přikývla hlavou a nahlas polkla. Oxana, ji na vše připravila, ale realita byla o hodně horší. Cítila se, jako na pranýři. Nechtěla to podstoupit. Dokonce, byla rozhodnuta, že na ceremonii nepřijde, ale její láska a strach o Agatona, byla silnější. 

„Připrav lože, Sábo." Pokynul druhý stařešina ženě, která stála opodál. Stařena oděna v dlouhý plátěný šat, se odlepila od stěny a uklonila se Agatonovy. Pak vzala do rukou rudé plátno a rozprostřela ho na kamenný stolec, který se nacházel vpravo, pod trůnem.

 „Na tomto loži, se vaše spojení stvrdí a před zraky svých poddaných, tě náš král, navždy přijme za svou ženu." Řekl třetí a všichni se postavili. 

„Budeš ho ctít?" zeptal se čtvrtý stařešina, a když Diana přikývla, pátý na ní upřel, svůj zrak.

 „Budeš ho poslouchat? Milovat? Budeš si ho vážit a budeš ho následovat? Budeš mu pokorná a věrná?" Jeden po druhém, se obraceli na Dianu s otázkou. 

„Jsi ochotná, po vašem spojení, se nechat od staré porodní báby Sáby, prohlédnout?" zeptal se poslední a čekal. 

Diana ztěžka polkla. Měla pocit, že ji srdce musí vyskočit z hrudi, jak ji divoce bilo na poplach. Měla sto chutí, se otočit a utéct. Cítila, jak ji krev tepe ve spáncích a celé její tělo, se třáslo. Zavřela oči, jakoby čekala, že až je otevře, zjistí, že to je jen zlý sen. Ale nebyl. Vyděšeně, se rozhlédla kolem. Ze sálu se ozvalo zamručení ale stařešinové trpělivě čekali na odpověď. Všichni, čekali na odpověď. I sám král. 

Agaton slyšel, jak ji divoce bije srdce. Cítil její nervozitu a strach. Cítil její stud a obavy a nejraději by ji popadl do náručí a unesl do bezpečí. Ale nemohl. Nesměl dát na sobě znát, sebemenší náznak pochyb, ani jakékoli emoce.

Křečovitě sevřel opěradlo trůnu, až mu klouby na rukách zběleli. Tak rád, by jí pomohl. Objal. Políbil. Konejšil, chránil a utěšoval, ale tento boj, musí Diana vyhrát sama.

 Najednou spatřil, jak otevřela oči, vystrašeně se rozhlédla, až nakonec, zakotvila v jeho pohledu. Viděl, jak se jí pod náporem vzduchu, zvedá hruď. 

„Ano." Řekla tak potichu, že kdyby nebyl upír, těžko by to zaslechl. Postavil se a rozhlédl se po sálu. Všichni upírali zrak na svého krále a jeho vyvolenou. Pomalým krokem sestoupil z trůnu a zastavil se před Dianou. Očima zakroužil v její tváři, a i když by si ji nejraději přivinul do náručí, prosil o odpuštění a líbal, ani na chvíli, neztratil svou roli. 

„Má, paní." Vydechl, poklekl, vzal levou ruku omámené Diany a navlékl ji zlatý prsten.