STÍNY NOCI 27 ČÁST

 Agaton navlékl Dianě prsten, poodstoupil dva kroky a čekal. To nejhorší a nejponižující, z jejího pohledu, ji teprve čekalo. Už se to nedalo vrátit, ani zastavit. A kdyby Diana teď zaváhala, nebo si to rozmyslela, mělo by to pro ni, i pro něj, nedozírné následky. 

Agaton sledoval, jak Diana zavřela oči a srdce se ji znovu rozbušilo, když k ní přistoupila porodní bába Sába, vztáhla k ní ruce a začala ji svlékat. Ani se nepohnula. A teprve když ji šat sklouzl k nohám, otevřela oči a podívala se, do těch jeho. 

Viděl v nich všechno. Strach, obavy, stud, ale také odhodlání, sílu a lásku. Cítil, jak se mu krev začíná vařit v žilách a jeho mozek, mu pomalu vypovídal službu. Popadl ji do náručí a položil na rudé sukno.

 „Miluji, tě." Zašeptal, ji do vlasů a bez dalšího otálení se zakousl do její tepny. Nechtěl to prodlužovat, chtěl Dianu vystavovat co nejméně, tomuto ponižujícímu obřadu a tak hned, když se přestala hýbat a prokousl si zápěstí, aby se mohla napít jeho krve, se zhoupl v bocích, rozepnul svůj poklopec a jedním přírazem, do ní vstoupil. 

„Na vždy." Zasténal po chvíli a cítil svoje vyvrcholení. Chvíli čekal, než svůj dech dostane pod kontrolu, pak si zapnul poklopec, pohladil Dianu po tváři a postavil se čelem do sálu.

 „Doufám...," zaburácel, „že už nikdo," obrátil zrak směrem k Derdhofově smečce, „nikdo, nebude pochybovat o spojení vašeho krále, s touto ženou." 

Jeho hlas se rozléhal po sále, jako práskání bičem. Bylo vidět, že se většina krčí strachy a obavami, z jeho hněvu. 

„Sábo." Pokynul stařeně a ta, přehodiv přes Dianu rudé sukno, se uklonila a přiklekla k Dianě. V sále bylo ticho. Všichni čekali, až stará Sába, potvrdí, toto spojení. 

„Ano. Bez pochyby...," řekla po dlouhé době a všichni, jako by si oddechli. 

„Je..., je dokonáno...," řekla znovu a zamyšleně se podívala, na svého krále. Agaton se otočil a zatřásl hlavou, jakoby si potřeboval ujasnit myšlenky. Leandr s Oxanou i matkou, se postavili a v sále to zašumělo. 

„Je dokonáno, můj králi." Poklekla a políbila cíp Agatonova kabátu. 

„Ale to..., je to vůbec..." zašeptala Oxana a zadívala se, do bratrovy překvapené tváře. 

„Nepleteš se, Sábo?" zeptal se Leandr, ale byla to spíše řečnická otázka. Všichni věděli, že se stará Sába, nikdy neplete. 

Agaton se podíval na ležící Dianu, která asi jediná, nevěděla, co se tady děje. Nemohl tomu uvěřit. 

Bože! Jak je to možné, honilo se mu hlavou. Ještě nikdy, za svůj předlouhý život, se necítil, jako teď. Nikdy.

 Zmatený, překvapený, zaskočený. Ještě nikdy, za svůj předlouhý život, se nestalo, že by neměl na něco odpověď. Že by mu došly slova. Ještě nikdy nedovolil, aby ho přemohly jakékoli emoce. Že by před svými poddanými, ukázal strach, radost, lásku, jakoukoliv slabost. Nikdy. Až teď.