DIVOKÝ LOVEC 19 kapitola

 Dlouhé tři dny, jela Kira s Avranem dnem i nocí a hledali Draganovu tvrz. 

„Jadwiga měla pravdu," povzdechla si Kira, „nikdy jeho sídlo nenajdeme. Ne, když nám to sám, nedovolí." Podívala se znaveně na svého průvodce a po tvářích, se ji začaly kutálet slzy.

 Doufala, že ji bratr vyslyší. Že u něj najdou útočiště, před Lotharovou zlobou.

 Když Lothar zjistil, že jeho bratr stále žije, bylo mu jasné, že ho jeho sestra, bude hledat. Tak moc se ho obával, že chtěl svoji sestru navždy uvěznit a umlčet. 

„Kiro, podívej." Vykřikl Avaram, když se před jejich očima z ničeho nic, objevila kamenná tvrz obehnaná vysokým plotem. 

Oba se na sebe překvapeně podívali, když se těžká dřevěná brána otevřela. 

Musel o nich vědět. Určitě. Kira si vzpomněla, co jim Jadwiga řekla, než se ho vydali hledat.

 „Nikdo, nikdy, nenajde jeho tvrz. Jen ten, komu to dovolí. Jenom tomu, se z ničeho nic, před očima ukáže sídlo, Divokého Lovce." 

 „Pán, vás již očekává." Uklonil se Fabián a zavedl oba dva, do přijímacího sálu.

 Kira cítila, že má srdce až v krku. Tak dlouho, čekala na tuto chvíli. Tak moc si přála, aby se její bratr vrátil, a nyní se jí zdálo, že dostala strach.

 Byl tak jiný, tak odtažitý, když ho viděla naposledy. Jediná jejich naděje byla, jak řekla čarodějka, že se jeho srdce znovu probudilo. Její bratr miluje.

 Není snad tedy nic, ze zkazek vypravovaných za deštivých nocí a bouřlivých dní, pravdivých. Konečně se naplňuje věštba, na kterou čeká celá jejich zem. Ke které, se všichni jeho poddaní modlí. A v kteréžto, jediné naději, vidí svoji spásu a vysvobození, ze svého utrpení. 

 Desítky a desítky dívek, zahynulo na hranici, jen proto, že měl Lothar strach, z tohoto okamžiku. Měl strach, že jednou, přijde dívka, která naplní jeho osud. 

„Právoplatný král se vrátí. A nástroj toho, bude dívka modrých očí." Ještě teď, slyšela Jadwigy slova. Ale nikdo, nikdy nevěděl, jak se to stane. Teprve nyní. Jeho srdce, znovu bije. A probudila ho ona. Tak moc, byla na tu dívku zvědavá. Jenom doufala, že její láska bude silnější, než Lotharova magie.

 „Můj, králi." Řekl najednou Avram a poklekl. Kira se podívala ke dveřím a v tu chvíli, se ji rozbušilo srdce.

 „Můj, pane." Poklekla též a čekala na svůj ortel. Ani jeden z nich, se neodvážil zvednout hlavu. Jen klečeli a čekali, co se bude dít. 

Nikdy v životě, se ji nezdály vteřiny a minuty tak dlouhé, jako nyní. Vypadalo to, že se její bratr rozmýšlí. Že přemýšlí nad jejich osudem, o kterém se bála, že už je zpečetěn. 

„Povstaňte." Uslyšela, najedou a do očí, se ji nahrnuly slzy. 

„Z mé vůle, jste našli můj hrad. A jenom z mé vůle, tu můžete zůstat. Nenechám Lothara, připravit mou sestru, o její život."