DIVOKÝ LOVEC 24 kapitola

 „Tak myslím, že Dragan neodolal." Mrkla Kira přes stůl na svou přítelkyni, „nešlo vás přeslechnout." Usmála se na ní a vložila si do úst další kousek masa. Byla spokojená, sama se sebou. 

Zatím jim jejich plány pěkně vychází, pomyslela si. I když si moc dobře byla vědoma toho, že ještě nemají vyhráno. Viděla, jak Dragan hned po tom, vyběhl z pokoje, ne zrovna v dobrém rozpoložení a opět, i se svými psy, kvapem opustil hrad. 

Vzpomněla si, co jí Jadwiga kladla na srdce. 

„Musíte ho donutit cítit. Musíte v něm vyvolat emoci. Jakoukoliv emoci. Lásku. Vášeň, touhu, strach, vztek a žárlivost. Cokoliv, co ho přiměje reagovat. Co ho přiměje projevit se. Cokoliv, co vyvolá jeho city na povrch. Cokoliv, co rozehřeje a rozohní jeho srdce, aby znovu začalo bít."

 „Nechceš to vzdát, Bianko, že ne." Řekla po chvíli, když si všimla, že se nepřítomně šťourá v talíři. Bianka jen sklopila zrak a její tvář polil ruměnec. 

„To nikdy, miluji ho." Zašeptala, a byla to pravda. Nikdy by nevěřila, že by mohla k nějakému muži, cítit něco takového.

 „Tak to jsem ráda," vypískla Kira a v očích ji opět zajiskřilo, „budeme muset přitvrdit." A potutelně se podívala na Avrama, který si po dramatické odmlce uvědomil, že se na něj dívá. 

Jen sklonil hlavu na stranu, odevzdaně vydechl a čekal. Znal její potřeštěné nápady a její bláznivou povahu. A kdyby ji tolik nemiloval, jistě by tu ani nebyl. 

„Musíme v Draganovi vyvolat žárlivost. A ty..., nám v tom pomůžeš, Avrame." Řekla vítězoslavně a spokojeně se opřela do křesla. Avram jen vytřeštil oči a zalapal po dechu.

„Co tě to zas napadlo, Kiro. Nerad bych zrovna teď, přišel o život." Zamumlal pod vousy, i když sám věděl, že ji nikdy nic nedokáže odmítnout, a že si stejně vždy, prosadí svou. 

„Zamáčkne mě jako červa. Vždyť ji na moment nespustí z očí. Všichni víme, že i když se jí vyhýbá, že ví o každém jejím kroku." 

 „No..., a to právě potřebujeme. Musíme v Draganovi vyvolat pocit žárlivosti. Musíme ho donutit k tomu, aby se přestal ovládat. Aby se přestal kontrolovat, Avrame." Mrkla na něj a jemně stiskla jeho ruku. Jen si povzdechl, stisk ji opětoval a Kira věděla, že má vyhráno. 

„Tak..., a teď, vymyslíme plán," nahnula se přes stůl na Bianku, „Dragan, se ti nyní bude vyhýbat, jako čert kříži. Bude mít strach z toho, co cítí a co by mohl cítit. A to že ví, o tvém každém kroku, je naše plus, Bianko." 

Chtěla donutit svého bratra k tomu, aby se žárlivostí sžíral a trápil tolik, že se neovládne a něco udělá. Cokoliv, jen aby se na povrch dostal aspoň malý kousek nějaké emoce, či citu. 

„Miluje tě, vím to," zašeptala směrem ke své přítelkyni, „jinak bys tu nebyla. Nikdo z nás, by tu nebyl, kdyby nebyla nějaká naděje, že už jeho duši nepohltila temnota."