VLČÍ INSTINKT 1 kapitola

 „Rod lycantropus vampirus. Na světě nás už moc není. Jsem rád, Harolde, že jsi přijmul moji nabídku." 

Harold Clark, si změřil pohledem, muže před sebou. Odhadoval, že mu je tak šestadvacet. Byl vysoký, urostlí, černých, pronikavých očí a tmavých vlasů. Vlastně byl dost hezký, i když vypadal tajemně, a působil velice sebevědomě. 

Až moc, možná, prolétlo mu hlavou, když si vzpomněl na svou dceru. Ale jestli si s ní má někdo poradit, tak snad jedině on. 

Vypadalo to, že není zvyklí, že mu někdo odmlouvá, a zřejmě ví, co chce. To on ho vlastně našel a oslovil. Nabídl mu práci, na jeho vinařské farmě. Práci pro něj, i pro jeho dceru, bydlení, ochranu a zázemí.

 Ale hlavně, vybral si jeho dceru. I když ji vlastně ještě nikdy neviděl. Tento muž, si byl zcela nepochybně, jistý sám sebou. Upozornil ho na to, že jeho dcera, je mírně řečeno, nezvladatelná, ale jako kdyby ho ani neslyšel.

 Byl vlastně rád, že ho našel, už si s ní vážně, nevěděl rady. Nikdy ji neřekl, kdo jsou. Bál se reakce okolí, tak ji vychovával v tom vědomí, že je obyčejný člověk. Ale když se objevil tento muž, a přednesl mu svojí nabídku, opravdu se mu ulevilo. 

„Takže, ty bys chtěl mojí dceru přijmout za svoji družku? Za svoji manželku, Nathane?"

 „Samozřejmě. Jak jsem řekl, je nás už tak málo, a můžeme se pářit, jen v našem rodě. Jsi si toho vědom, ne?" 

Nervózně se ošil, pod jeho pronikavým pohledem. Samozřejmě, že to věděl. Nebyl to sice důvod, proč je jeho skoro dvacetiletá dcera, tak emancipovaná, ale byli chvíle, kdy děkoval bohu, že tomu tak je. Žádný muž, s ní nikdy nevydržel. Vlastně neměl žádný ani šanci, se s ní sblížit. Její prostořeká a divoká povaha, každého odradila. 

„Mno..., ale jak jsem ti už řekl, Nathane, moje dcera je..." Nervózně popošlápl. 

Vzpomněl si na její reakci, když ji řekl, že se stěhují na Wolfbloodův ranč. Vůbec se ji to nelíbilo.

 „K tomu arogantnímu nafoukanci, který si myslí, že mu celé ženské pokolení, musí ležet u nohou?" 

„A ty ho znáš, Katrino?"

 „Ne..., osobně ne. Nikdy jsem ho neviděla. Ale jeho pověst, ho předchází. Drž ho ode mne dál, otče."  Zamrkal při té vzpomínce, a změřil si Nathana pohledem. 

„Mno..., jak bych to řekl mírně, Nathane..., nezvladatelná. A hlavně netuší hlavní důvod, proč jsme tu. Neřekl jsem ji, že sis ji vybral. Za žádnou cenu, bych ji sem nedostal. Myslí si, že jsme úplně na mizině, a tohle bylo jediné řešení." 

Nedokázal vyčíst nic, z výrazu Nathana Wolfblooda. Vypadal, jakoby ho to snad ani nepřekvapilo. Jen nalil dvě sklenice whisky, a jednu mu podal. 

„Nedělej si starosti, Herolde. Myslím, že ji dokážu zkrotit. Vždycky dostanu, co chci." Otočil se k oknu a zamyšleně se podíval ven.

V tom se otevřely dveře, a do místnosti vstoupila dívka, dlouhých hnědých rozčepýřených vlasů.

 „No to je dost, otče. Hledám tě po téhle strašné haciendě, už snad věčnost." Zahalekala na otce.

 Nemohla si všimnout jejich hostitele. Stál bokem, z dohledu jejích velkých, modrých očí.

 „Půjdeme? Nechtěla bych zrovna dneska, potkat toho nafoukaného megalomana." Pokračovala. Nevšimla si varovného otcova výrazu. Udělala dva kroky vpřed, a zakopla o miniaturní stoličku. 

„Kruci." Vykřikla a poroučela se k zemi. 

Dopadla na všechny čtyři. Zamrkala, a když zvedla hlavu, spatřila pár hnědých, kožených bot. Její pohled stoupal vzhůru, po předraženém šedivém obleku, až zakotvil v černých očích, jeho majitele.

 „Velice originální vstup, slečno Clarková." Řekl, a měřil si ji zkoumavým pohledem. Pak udělal krok vpřed a podal ji ruku. K jeho překvapení, ji přijala a postavila se. 

„Obávám se, že se tomu nafoukanému megalonovi, dnes nevyhnete."