VLČÍ INSTINKT 2 kapitola

 Nathan Wolfblood se zamyšleně zadíval z okna, své kanceláře. 

Nacházela se v hlavní budově jeho haciendy, v levém křídle. Hlavní budova, vlastně sestávala ze dvou křídel. V té levé, měl pracovnu a své pokoje, a v té pravé, byla jídelna a pokoje jeho babičky a sestry. 

 Před budovou bylo rozlehlé nádvoří, kolem dokola poseto několika dřevěnými domky pro služebnictvo, a jednou dlouhou budovou ubytovny, pro sezonní pracovníky. 

Všude kam jeho oko dohlédlo, se rozkládaly lány vinic. Byl to nádherný pohled, a vždy, ho dokázal alespoň trochu uklidnit.

 Ano, byl úspěšným podnikatelem. Dalo by se říci, že velmi úspěšným. Měl vlastně všechno, na co by si jen mohl pomyslet. Soukromé letadlo, jachtu, dokonce i vlastní ostrov, ale to hlavní, mu scházelo. Láska. 

Zamračil se při té vzpomínce, jak už několikrát, si nějaký bulvární plátek, na něm smlsl. Pisálkové, hledající senzaci, z něj vykreslily floutka, který hýří penězi a střídá ženy, jako ponožky. Nejednou, už nechal nějakého vyhodit. 

Ne, že by byl zrovna svatý, je pravda, že v jeho posteli se vystřídalo nespočet žen, ale stále, to nebyla ta pravá. 

To co řekl Haroldovi, byla pravda. Opravdu jich bylo málo. Takových, jako je on, a jeho rodina. Rod lycantropus vampirus. Z jedné třetiny vlk, z jedné upír, a z jedné člověk. 

Nejhorší ale bylo, že zvířecí pudy v něm, začaly poslední dobou převládat. Příroda, se hlásila o slovo. Žádná z žen, které prošli jeho postelí, mu nedokázala dát, co potřebuje. 

Sex s lidskou ženou, dokázal alespoň maličko oblafnout jeho tělo, ale ani to, už nestačilo. Potřeboval víc. Potřeboval vášeň. Sílu. Potřeboval živočišný hlad, čišící z jeho vlčí a upíří podstaty. Potřeboval ženu, jeho rodu. A konečně takovou našel.

 Po tváři mu přelétl úsměv, když si vzpomněl, jak dnes vtrhla do jeho kanceláře. Líbila se mu. Dokonce tak, až ho to samotného překvapilo. Čišela z ní tak nesmírná energie, že měl pocit, že se mu zaryla až do morku kostí. 

Ještě nikdy, se nesetkal s ženou jejich druhu. Nikdy se s žádnou takovou nemiloval, a už teď věděl, že to bude výjimečné.

 A její otec, měl jistě pravdu. Divoká a nezvladatelná. Nebude lehké, ji zkrotit. Vypadala tak křehce, a přesto v sobě měla tolik síly. Žije jako člověk. Myslí si, že je člověk, ale její další dvě báze, se derou na povrch. Její vlčí a upíří podstata, kterou v sobě dusí, se musí, někde projevit. Jistě. 

Bude to ještě zajímavé, prolétlo mu hlavou, a uvědomil si, že ji upřeně sleduje. Ubytoval je totiž v jednom z domků, přímo proti jeho kanceláři. Chtěl ji mít na očích. Potřeboval ji mít na očích, a pod kontrolou. 

Zaklepání na dveře, ho vytrhlo z jeho myšlenek. 

„Bude se podávat večeře, pane.“ Ve dveřích stála starší žena, oděna v kostkovanou zástěru.

 „Děkuji, Elfrído. Rád bych, aby s námi povečeřeli, i naši dva noví zaměstnanci. Pan Clark, s dcerou. Zařiďte to, prosím.“