OSUDEM SPOUTANÁ 11 ČÁST

 „Nebojím se." Zašeptala a vztáhla k němu ruku. Ucítila, jak se pod dotykem jejích prstů napjal.

 „Ale měla bys, Darjo. Měla by ses bát. Ty nevíš, čeho jsem schopen." Zasténal a opřel hlavu o zeď. Pomněnková modř jeho očí, zaplála touhou a vzrušením.

 „Nemůžeš mě zastavit." Vydechla, a přejela konečky prstů, po jeho hrudi. „Teď..., jsi v mojí moci. Bude to podle mích pravidel."

 Docela se jí ta hra líbila. Byla rozhodnuta, si vzít to, po čem touží, už tak dlouhou dobu. Už ji nezastaví. Už ji nepřesvědčí, že ji nechce. Nyní už ví, že ji miluje. A dokonce ví i důvod, kvůli kterému ji kdysi odmítl. 

„Pravidla se změnila, Zorane. Již mě nezastavíš."

 Vzrušeně přejížděla dlaní, po jeho těle. Cítila sílu, jejich pouta. Možná i o mnoho silnější, než před tím, než ji vyrval, ze spáru smrti. A cítila i to, že i on, je zcela paralyzován, oním okamžikem. Díval se na ni, zamlženým pohledem, a zhluboka oddychoval.

 „Miluji tě, Darjo. Miluji tě od první chvíle, kdy jsem tě spatřil. Kdy jsem ucítil vůni tvého těla. Od prvního okamžiku, kdy jsem se tě poprvé dotkl. A už od prvního momentu, jsem tak moc zatoužil po tvé krvi." 

Jeho tělo se roztřáslo vzrušením. Kovová pouta, ve kterých byla pevně uvězněna jeho zápěstí, se napjala k prasknutí.

 Konečky prstů, přejížděla omámeně po hladké kůži, jeho těla. Už jen ten pouhý dotek, pro ně znamenal víc, než si kdy dokázaly představit. Zvrátil hlavu, a z hrdla se mu vydral neidentifikovatelný zvuk.

„Nezvládnu to, Darjo." Zavrčel, sotva popadaje dech, když se její ruka, začala probírat jemnými chloupky, nad jeho rozkrokem. 

Doširoka otevřel oči a vrhl na ni pološílený pohled. Ale jako kdyby ho neslyšela. Jako kdyby si vůbec nevšimla, jeho nepříčetného pohledu.

 Vzrušeně hladila jeho kůži, a laskala se s každičkým kouskem, jeho těla. A když její ruka konečně sjela ještě o kousek níže, a dotkla se jeho údu, zařval, jako raněné zvíře. 

Obejmula jeho chloubu dlaní a přejela po celé jeho délce. Na moment přestal dýchat. Pak zuřivě zaťal nehty do dlaní. Na jeho rukách, napjatých k prasknutí, naskočily tmavé žíly. 

„Přestaň!" procedil ztěžka skrz zuby, když se k němu sklonila a přejela po celé jeho délce jazykem.

„Přestaň! Nechci ti ublížit. Ty řetězy, mě dlouho neudrží." Vyrážel ze sebe vzrušeně, ale v jeho očích se objevil nepříčetný pohled, když ho jemně vzala do svých úst. 

Zvrátil hlavu, zařval a jeho obličej, se začal pomalu měnit. A když Darja, začala svými ústy pohybovat tam a vpřed, a jazykem jemně kroužila po jeho žaludu, jeho vzrušení, dosáhlo maxima.

 „Miluji tě!" Vykřikl zoufale. „ale nic, mi nedokáže zabránit v tom, abych ti neublížil, Darjo. Nedělej to!" 

Zvuk jeho bezútěšného výkřiku, zanikl v hrdelním skřeku, když se dostavil jeho orgasmus.

 „Darjo!" Zasténal, když vyvrcholil do jejích úst. Na vteřinu nebo dvě, jako by zkameněl, a pak sebou začal zuřivě házet a rvát řetězy.

 „Bože! Pomoz mi!" Vydechl a zatáhl za řetězy tak, až mu z pod kovových pout, vytryskla krev.

 „Uteč. Běž, Darjo..., prosím." Bylo znát, že se tak moc, snaží ovládnout, ale zvíře v něm, bylo silnější a silnější.

 „Běž..., a už se nikdy nevracej. Nikdy!" Zachroptěl a naposledy, zatáhl za řetězy. 

Ve stejný moment, kdy se pouta vyrvala ze zdi, Darja popadla svůj bičík a uhodila. 

Zatřásl hlavou a vrhl se na ni. Udeřila znovu a znovu, a když dopadl na všechny čtyři, udeřila naposled. 

Pomalu si klekl, sedl si na paty, a ruce položil na stehna. Pak sklonil hlavu na prsa a zkameněl.

 Zaujal, svoji podrobenou polohu.