OSUDEM SPOUTANÁ 12 ČÁST

 „Tak dobře..." zamumlala si sama pro sebe, dívajíc se na muže klečícího u jejích nohou. „zkusíme to podle tebe."

Zavřela oči. Na jednu stranu ji rvalo srdce to, k čemu sám sebe kvůli ní odsoudil. Ale na druhou stranu, tolik po něm toužila.

Klekla si k němu, položila svůj bičík tak, aby ho viděl a zhluboka vydechla.

„Podívej se na mě." Přikázala. 

Jako na povel zvedl hlavu a podíval se jí do očí.

 Fajn, prolétlo ji hlavou. Když to musí být tímto způsobem, tak to tak bude.

 „Pomiluj mě." Zašeptala a všimla si, jak zalapal po dechu. „Dotýkej se mě. Miluj mě. Vezmi si mě, Zorane. Prosím..." Sténala, dívajíc se na toho nejkrásnějšího muže, jakého kdy viděla. 

Její tělo, ji pomalu přestávalo poslouchat. Cítila se tak slabá a unavená. Znavená tím vším, co se stalo. Ale hlavně tou nesmírnou touhou, která drtila její mysl. 

„Přikazuji ti to. Pomiluj mě." Vykřikla, a v tu chvíli, ucítila na své kůži jeho ruce. 

Opatrně začal přejíždět prsty po její pokožce. Ani na vteřinu, při tom nespustila oči z jeho tváře. Neustále kontrolovala jeho reakci. 

Klečely proti sobě, a jejich oči, se propalovaly vzájemnou touhou. Snažil se být něžný.

 Všimla si, že se mu pod nárazy dechu, zvedá hruď. Slyšela, jak mu divoce bije srdce. Ale ani ona, na tom nebyla o moc lépe. Měla co dělat, aby se na něj zuřivě nevrhla. 

Zakotvila očima v těch jeho, a hledala odpověď. Přání. Touhu. Hledala něco, co by ji zabránilo v tom, to udělat. 

„Zorane..." otřásalo jí takové vzrušení, že nebyla pomalu schopna, říci jedinou, srozumitelnou větu. „Chceš mě?" Párkrát se zhluboka nadechl a zavřel oči. 

„Víc, než cokoliv na světě." Vydechl.

 Udýchaně zvedl hlavu a zadíval se jí do očí. Viděla, že se pere sám se sebou. 

Zasténal a přejel omámeně dlaní, po jejím těle. 

Zachvěla se pod jeho dotekem, a roztřásla se, když jemně sevřel její prsa. Nakonec pomalu vykřikla, když svou dlaň, položil mezi její nohy.

 Díval se na ni a vzrušeně jí dýchal do tváře. 

Dvěma prsty, vklouzl mezi její nohy a začal jimi pohybovat. Pomalu. Vášnivě a něžně. Pak rychleji a rychleji. 

A když se na něj podívala, a pak pomalu ve smrtelné agonii vykřikla jeho jméno, přestal. 

Jeho srdce, teď bilo tak šíleně, že začínala mít strach. Vydechoval z posledních sil. Nedokázal už svou touhu dlouho udržet. 

Zalapal po dechu a párkrát se zhluboka nadechl. Pak ji opatrně políbil do koutku úst.

 „Vím, že mě chceš. Cítím to. Proboha nepřestávej, Zorane, nebo tě zabiji." Vydechla z posledních sil, když poznala, že znovu zaváhal. 

Jeho modré oči zaplály vzrušením, a pak se na moment skryly, za hradbu řas. 

Nakonec zatřásl hlavou a zuřivě se na ní vrhl. Zalehl její tělo svým a začal ji zběsile líbat. A líbal ji tak šíleně, zoufale a náruživě, jako kdyby na tom závisel jeho život.