SCHŮZKA S OSUDEM ČÁST 11

 Ramon zabalil Dianu do své košile a vzal ji do náručí.

„Musím ti říci, něco důležitého, ale ne tady." Pomalu se smrákalo, a už neměl moc času. A hlavně, měl strach, aby nenastydla. 

S ubývajícím sluncem na obzoru, se pomalu začalo ochlazovat. Za svůj dlouhý život, se naučil poznávat čas podle slunce. Podle tepla, jaké vydávalo v určitou hodinu. Podle zpěvu ptáků. Dokonce snad i listí na stromech, se mu zdálo, že v každou určitou hodinu, vydává jiný zvuk.

 Když se vrátil do srubu, položil Dianu na postel a zatopil v krbu.

„Je velmi důležité, abys věděla jednu věc, Diano." Zašeptal, a zoufale si prohrábl rukou vlasy.

 Vlastně nevěděl čím začít, aby ji nevyděsil. 

„Narodil jsem se roku 1400, Diano. Již více jak šest set let, jsem na tomto světě. Jedné noci, roku 1426, mne zaklela mocná čarodějka do stvůry, kterou jsi již měla možnost spatřit." 

Na moment se odmlčel, aby zkontroloval její reakci. Dívala se na něj se široka otevřenýma očima, ale cítil, že strach z něho nemá. Dodalo mu to odvahy. 

„Každou noc, s posledním paprskem slunce, se měním ve zvíře, které na tomto světě nemá obdoby. Šest set let čekám na vysvobození. Doufám. Nebo si přeji zemřít, avšak marně. Mocná čarodějka Glorie, na mne uvalila kletbu horší, nežli je smrt. Nikdy se nezbavím tohoto prokletí..., nikdy..., pokud..., mne láska ženy, jako jsi ty, nedokáže vysvobodit." 

Všiml si, jak Diana zalapala po dechu. Bál se, že před ním s hrůzou uteče. Že ho zavrhne, ale nic z toho, se nestalo. Odvážil se udělat jeden krok, směrem k ní. Ani se nepohnula. 

„Je jen jediná žena na světě, Diano, která to dokáže. Jen jediná žena na světě, dokáže zlomit tu kletbu." Zhluboka se nadechl. To nejhorší, ji ještě ani zdaleka neřekl. „ Zlomit lze, jen jediným, možným způsobem. Našim spojením. Spojením našich těl, v okamžiku mého zrození." 

Očima zapátral v její tváři. Může jí říci, že se právě toho děsí? Kolikrát, si za tu dlouhou dobu byla Ket jistá, že je to ta pravá. A kolikrát ji pak v tom okamžiku, zabil. Zardousil. Roztrhal na kusy.

 Jejich oči, se setkali. Dívali se na sebe, a ani jeden, se neodvážil pohnout. 

„Já..., nemám z tebe strach, Ramone." Zašeptala Diana najednou a vztáhla k němu ruku.

 Zaváhal, a zatřásl hlavou k odporu. Zavřel oči. Tak moc, ji miloval. Tak moc, že měl nyní sto chutí se otočit a odejít. Už ji nikdy nevidět, jen aby ji jakkoliv nemohl ublížit. Zřejmě poznala jeho rozpoložení, protože se pohnula a natáhla k němu ruce.

 „Ty nevíš..." Zasténal, a udělal poslední krok, směrem k ní. „Nemáš ani ponětí, Diano,...já..." Vydechl, ale byl to jeho poslední pokus o odpor. 

V následující chvíli, ji pokládal na postel a hladově se vrhl na její ústa. Přestal vnímat realitu, i čas. Tolik po ní toužil. Byl jenom on, a ona.

 Zuřivě z ní stáhl jeho košili, a pak se ještě zuřivěji vrhl na své oblečení. Pak zkontroloval její reakci. Byla na tom stejně, jako on. 

„Miluji tě, Diano." Zašeptal do jejích úst. Přikryl její tělo svým a pomalým pohybem, do ní vstoupil. 

Slabě zasténala. Přitáhla si ho blíže, a on se začal pomalu pohybovat. Prostor i čas, přestal pro něj existovat, když se jeho pohyby začaly pomalu zrychlovat. 

A když pak vykřikl do ticha její jméno, a unaveně se zhroutil na její tělo, uvěřil v jejich lásku. Věřil, že po tak dlouhé době, má naději.