SCHŮZKA S OSUDEM ČÁST 13

 Diana otevřela oči a zadívala se do stropu. Měla pocit, jako kdyby měla v hlavě vymeteno. Hlava jí třeštila jako střep a zaboha, si nemohla vybavit, jak se sem dostala. 

Do okna padaly poslední paprsky slunce a pomalu se smrákalo. Proboha, to jsem spala celý den? Vyskočila z postele, naházela na sebe nějaké ošacení a vystrčila nos ze dveří.

„Promiň, Matyldo." Vypadlo z ní, když  se vřítila do obývacího pokoje.„Nějak jsem zřejmě zaspala. Já nevím, co se to se mnou..." Zarazila  se uprostřed věty. 

Všichni v místnosti stáli a dívali se na ni, jako kdyby ji viděli poprvé v životě. Znejistěla.

 Nejsem rozcuchaná? Napadlo ji. Automaticky  zkontrolovala svůj oděv. Vše je v pořádku. Tak co se tedy...

„To je v pořádku děvče, nic se neděje. Dáš si s námi večeři?" Zadívala se na ni svým zkoumavým pohledem a ona znejistěla ještě více.

 Ket s Reginou stály opodál a také ji sledovaly zvláštním, skoro až rentgenovým zrakem. 

 Diana nasucho polkla a zoufale se začala přehrabovat v paměti. Ale na nic nedokázala přijít, jen  prostě cítila takové napětí v místnosti, že by se dalo krájet.

„Ano." Pípla nejistě a automaticky sklopila zrak. Cítila se, jako kdyby najednou spadla z Marsu.

„Tak copak máme dnes dobrého?" Pokusila se rozpačitě proříznout hradbu mlčení.

„Palačinky." Odpověděla Matylda sotva slyšitelně.

„Mám..., mám ráda palačinky." Najednou  dostala chuť se otočit a utéct. To ticho v místnosti. Pohledy. Napětí a rozpaky, byli nesnesitelné. Přeci nic neudělala. Nic neprovedla, a ani nic neřekla. Nebo ano?

„To já také." Ozvalo se ode dveří a jí se podlomily kolena. 

Vlastně ani nevěděla proč. Ale ten hlas poznala. Ramon. Ketin tajemný bratr. 

Její mozek, jako kdyby náhle vypověděl službu. Jakoby její vědomí zalila černá mlha a všechny vzpomínky se vypařily.

„Už ses vyspala, lásko?" Zazubil se na ní ode dveří. 

Vytřeštila oči. Lásko? Co tím kruci, myslí? Místo odpovědi,  automaticky udělala krok dozadu.

 V hlavě ji hučelo, jak ve včelím úle, ale jediná kloudná myšlenka, se nedokázala vydrat napovrch.

„Proč...,proč mi tak..." Vykoktala, ale než  stačila dokončit větu, stál před ní a vztahoval k ní ruku. 

Zalapala po dechu a udělala další krok vzad. Srdce ji tlouklo tak divoce, že  neslyšela vlastní dech.

„Protože tě miluji, Diano. A ty...,miluješ mě." Řekl už sotva slyšitelně a pohladil ji po tváři.

 Připadala si, jako ve špatném filmu. Určitě se ji to jenom zdá, jen se ještě neprobudila. Všichni se tu asi zbláznili. Nebo ona?

„Ne. To...,to..." Koktala, a couvala zpátky ke dveřím.

„Včera jsme se ve srubu milovali, lásko." Vyvalila oči. My dva? Asi vážně zešílel.

„To..., to bych si snad musela pamatovat, ne?" Vypadlo z ní.

„Je mi líto, že si to nepamatuješ, lásko, ale přesto, jsem šťasten, že je tomu tak."