SCHŮZKA S OSUDEM ČÁST 6

 Ramonovi se zdálo, že za poslední měsíc, se toho událo tolik, co ne za posledních šest set let. A  zjistil, že  se bezhlavě, zoufale a bláznivě zamiloval.

 Nevynechal  jedinou příležitost k tomu, abych byl s ní. Aby se k ní mohl přiblížit, dotknout se ji, pohladit, nebo dokonce políbit. Zavřel  oči. Bože. Tolik po ní toužil. Po její přítomnosti. Po její lásce a po jejím těle.

Celý měsíc, se k velké radosti ostatních, zdržoval většinou na hradě a blízkém okolí. 

Ukazoval ji zapomenuté studánky, staleté buky i horská jezera. Četli si ve starých knihách a mapách. Snídali spolu, obědvaly, smály se. Byl  šťasten. Nedokázal  se od ní vzdálit, a ani  nechtěl. Ale také  ji nedokázal říci pravdu. Tolik  se toho dne bál. Bál  se dne, kdy zjistí, co je zač.

Diana byla tak jiná než ženy, které  doposud poznal. Plná zájmu, něhy, pochopení a citu. Cítil, že i ona je ráda v jeho přítomnosti, ale přesto, ten den stále oddaloval.

Vzpomněl si na její výraz, když se každý večer vytrácel z domu. Už po několikrát ho prosila, aby zůstal. Abych jí vysvětlil účel jeho odchodu. Aby neodcházel. 

Po tváři mu přelétl úsměv. Někdy  měl dojem, že snad žárlí. A přesvědčil se o tom, zrovna dnes, když se najednou ve dveřích objevila jejich dávná přítelkyně Regina.

Regina byla jediná, která o nich věděla vše. Historie jejího rodu se táhla napříč staletími. Znal její  hodně dávnou příbuznou upálenou na hranici za čarodějnictví, zrovna tak jako všechny její následovnice. Ale Regina byla jiná. Měl pocit, že v ní se všechna ta síla nadpřirozenosti, moci a síly tisíckrát znásobila.

„Tak mě tady máte." Zahalekala ve dveřích. 

Ramon měl co dělat, aby se nezačal smát, když uviděl Dianin překvapený a udivený výraz, po té, co si ji změřila pohledem.

 Reginin osobitý a originální vzhled vypovídal za vše. Její dlouhé modročerné vlasy spletené do dredů se jí čepýřily okolo hlavy. Oči i rty měla zvýrazněné černou barvou a na sobě jakýsi černý šat pod kolena, zavázaný v pase provazem. Docela  ji i podezíral, že ho ukradla z nějakého popraviště. Na nohou vysoké šněrovací boty a korunu tomu všemu dával had omotaný kolem krku.

Viděl, jak se Diana zamračila, když se mu Regina pověsila okolo krku a s temperamentem sobě vlastním, ho políbila.

„Máme devadesát šest dní, dvanáct hodin a sedmnáct minut." Řekla, když se konečně usadila do křesla u krbu a podívala se na ohromné hodinky na své ruce. Změřila si vševědoucím pohledem všechny přítomné a po té, co se za Dianou zaklaply dveře, se otočila na Ramona, a zamračila se.

„Ty jsi ji to ještě neřekl?" 

Jen svěsil ramena, otočil se ke krbu a zaťal nehty do římsy. Copak můžu? Měl strach. Tolik  se bál její reakce.

„Ta Glorie tě musela hodně nenávidět. Ještě nikdy jsem se nesetkala s takovým kouzlem. Většinou jde nakonec všechno zlomit a obejít, ale tohle..." Dramaticky se odmlčela, jako kdyby si potřebovala srovnat myšlenky.

„Její kouzlo je velice mocné, proto to nikdy nevyšlo. Ale přišla jsem na to..."

„No dobrá, dobrá, tak už to konečně vyklop Regino." Zamračila se Ket, a pohladila hada, visícího ji okolo krku.„Nebo ti tu tvou Bohunku uvážu do kravaty."

„Je jediná možnost a ta nastane přesně za devadesát šest dní..."

„Regino!" Skočila ji do řeči. „To už jsme slyšeli. A dál?"

Čarodějka se ale ani na vteřinu nenechala vyvést z míry. Evidentně si ve svém dramatickém výstupu libovala.

„Přesně za..., tedy za tu dobu, nastane chvíle, kdy se dá to kouzlo zlomit. Zatmění slunce. Zatmění slunce na jednom každém, konkrétním místě na planetě, se opakuje jen jednou za tři sta šedesát let." Rozhostilo se ticho, při kterém by i špendlík, bylo slyšet spadnout na zem.

„A za mé značné podpory a Gloriiny podmínky, kterou bohužel, nedokážu obejít, se to může podařit."

„Jaké podmínky Regino." Ozval se po chvíli Ramonův hlas. S obavami očekával její odpověď. Ale asi to už věděl ještě dřív, než to vyslovila. Věděl. Tušil. Očekával, a přesně toho se bál.

„Musíte spojit svou duši, mysl i tělo v jediné. A to přesně v tom jednom okamžiku Ramone. V okamžiku tvého zrození." Zadívala se na něj s pochopením a podporou v očích. 

Jen  němě přikývl. Pochopil.