SCHŮZKA S OSUDEM ČÁST 7

 Katarina, už několik dní  pozorovala, jak se Diana pere sama se sebou. Věděla dávno, že to nebude lehké. Že Diana je trošku, řekla by staromódní, ale začínala být nervózní i ona.

Utíkal jim čas. Poprvé za několik století,  cítila, jak je vzácný. A po hodně dlouhé době, jim ho moc nezbývalo.

„Tímhle tempem, nám nebude stačit ani šest set šedesát šest dní." Zlobila se Regina, ale ona zcela chápala Ramonovi obavy. 

Den za dnem odkládal své vyznání,a noc co noc se vytrácel do tmy, aby ještě alespoň o jediný den oddálil to strašné odmítnutí. 

Ona ale byla přesvědčena, že Diana je ta pravá. Pracovali  na tom s Reginou spoustu let, než  ji našly. Než  přišly na ten klíč, který zlomí to hrozné prokletí.

Její bratr se opravdu zamiloval. Byla  šťastná i za něj. Tak dlouho, ho neviděla tolik šťastného.I když malinkou obavu  měla. Už jednou byl zamilovaný, a jak to dopadlo. Šest století utrpení.

Vzpomněla si na včerejší rozhovor s Reginou.

„Nech mě to udělat Ket. Je to jenom malé kouzlo. Nikomu to neublíží. Jen si konečně přizná, co k němu cítí." Rezolutně  zavrtěla hlavou. Vůbec se ji to nelíbilo. Regina chtěla dát Dianě nápoj pravdy, ale jak ji znala, určitě by se pak zatvrdila. A oni časem mrhat nesmí. Nicméně, to čeho  byla svědkem, ji utvrdilo v tom, že si Regina stejně prosadila svou.

„Zopakuj to, Diano." Ramon chytil prchající Dianu a přirazil ji ke zdi.

„Běž pryč, Ramone. Já vůbec nevím, co to se mnou je."

Oba zhluboka oddychovali, dívali se jeden na druhého a sotva popadaly dech. Vypadalo to, jako kdyby měli co chvíli vybouchnout jak papiňák.

„Můj bože, dovádíš mě k šílenství." Vydechl do jejího ucha. „Zopakuj to, Diano. Zopakuj." 

Zuřivě zavrtěla hlavou k odporu a zavřela oči.

„Ne, já nechci..., prosím." Jedním prstem jí nadzvedl bradu, díval se jí zblízka do očí a těžce oddychujíc, vydechl do jejích úst.

„Zamilovala ses?"

„Ano..., já..., asi ano. Zamilovala, Ramone."

 V ten moment ji přitiskl ještě více ke zdi a začal ji hladově líbat. Hladově. Náruživě. A Diana mu polibky vracela stejně vášnivě. Bylo v tom tolik lásky a touhy, co už  dlouho neviděla. Bylo v tom všechno.

Snad měla Regina pravdu, blesklo Ket hlavou. A i když se Diana poté, snažila Ramonovi vyhýbat, něco se změnilo. Napětí mezi nimi by se dalo krájet a vyvážet na kila.

„Slyšela jsem dnes v noci hrozné zvuky ze sklepení." Řekla Diana, když vstoupila do místnosti, kde zrovna připravovala Matylda večeři na stůl.

„Strašlivý řev a řinčení řetězu." Všichni zamrzli v pohybu, zadívali se na ní a čekali.

„Nechcete mi už říci konečně, co se tady děje?" Těkala očima z jednoho na druhého. „Nic takového, jsem ještě nikdy neslyšela, bylo to..." Zarazila se, dala ruce v bok a zadívala se na Ramona.

„Nechceš mi ty, říci, co se tady děje? Každou noc se vytrácíš ven. Nikdy nejsi večer se mnou..., s námi." Zakoktala se a v očích se jí zaleskly slzy.

„Žiješ v lesích, jako nějaké..."

„Zvíře?" Přerušil ji Ramon.

„To..., to jsem neřekla." Znejistěla a jedna slza se jí skutálela po tváři. Jen si povzdechl, podíval se z okna a pak se se smutkem v očích zadíval na Dianu.

„Ale přesně tak mě pojmenuješ, Diano. Tolik se děsím toho, že pojmenuješ."

Všichni věděli, co chce udělat. Pochopili  to, když  viděli jeho raněný výraz. Vztáhl ruku a něžně setřel slzu, s jejího obličeje.

„Také jsem se zamiloval, Diano." Ještě jednou se otočil do okna, a v ten moment poslední paprsek slunce, zapadl za obzor.