SCHŮZKA S OSUDEM ČÁST 15

 „Tolik lidí, již tu nebylo skoro šest století." Zamračil se Ramon a očima přelétl celou místnost.

 Ket s Reginou, si daly opravdu záležet. Uspořádaly, podle jejich mínění, menší, narozeninový ples. Ovšem podle jeho soudu, jich tu bylo až moc.

Byly doby, skoro celá desetiletí, kdy nepotkal v lesích ani živáčka, takže toto, pro něj bylo až příliš. 

„Nebojte se pane, to zvládneme." Usmála se na něj Matylda a otočila se, na svého manžela. Ludvík stál u dveří a ostřížím zrakem sledoval dění v místnosti.

Ramon se usmál. Matylda s Ludvíkem, byly jedni z prvních, kdo s radostí souhlasili, s nynější maškarádou. Tolik si přáli, aby konečně došel vysvobození. A tolik věřili tomu, že se tak stane.

 Zábava již byla v plném proudu. Živá hudba. Stoly se prohýbaly pod nánosy jídla, a všichni se náramně bavili. Až na Ramona. 

Vůbec se necítil, ve své kůži. Nejraději by zmizel hluboko v lesích. 

Postavil se k baru, objednal si skleničku a zapátral po místnosti. S tlukoucím srdcem, se díval ke dveřím. Ještě stále tu nebyla.

 Jeho nitrem, projel trn žárlivosti. Ta představa, že jeho dům, navštíví pro něj, potenciální narušitel, mu byla proti srsti. Vůbec se mu to nelíbilo. Ale Regina, si opět prosadila svou. Donutila Dianu, aby Davida Brolvera, pozvala. 

Když se po několika dlouhých minutách, a několika skleničkách, otevřely dveře, rozbušilo se mu srdce. Byla nádherná. 

Dlouhé, korzetové šaty, obepínaly její tělo, jako druhá kůže. Přistihl se, že z ní nedokáže spustit oči. A k jeho velké nelibosti, ani on. Lepil se na ní, a ani na moment, ji nenechal samotnou. 

Ze svého místa, v rohu místnosti, pozoroval, jak se Diana baví. Jeho srdce, přetékalo bolestí. Teprve když už ji asi po třetí, vytáhl ten týpek dokola, všiml si jejího znechuceného pohledu. Ale nedal pokoj tak dlouho, dokud ji k tomu opět nedonutil.

 Další sklenička, skončila v Ramonově hrdle. Teprve když Diana na moment osaměla, zaváhal.

 Má to udělat? Má, když již teď ví, co ho čeká? Odmítnutí. Však za celý měsíc, nepostoupil ani o milimetr, směrem k jejímu srdci. 

To byly poslední jeho myšlenky, když se zvedl z barové stoličky, a jeho nohy, zamířili samovolně jejím směrem. 

„Smím prosit?" Vykoktal, když se zastavil u ní, a kochal se její krásou. Zaváhala. 

„To..., v žádném..." zašeptala, ale pak spatřila Davida, jak se prodírá směrem k ní. 

Spatřil v jejích očích zděšení, možná paniku. Nepřítomně, vložila svou dlaň do jeho, a nechala se odvést na parket. 

Ramon si všiml, jak se David zastavil, a zlostně si ho měří pohledem.

 Jednou rukou, pohladil její ruku, a druhou jí vzal okolo pasu. Přitáhl si ji blíže, a omámeně vdechl její vůni.

 Projela jím, vlna vzrušení. Voněla tak krásně. Sladce. Nevinně. I přes látku, která halila její tělo, cítil její tep. 

Zhluboka vdechl, až se mu pomalu zatočila hlava. Udělal pár kroků do rytmu. Tedy, snažil se o to. Její vůně, a vůbec, její přítomnost, ho celého pohltila. 

Byl jako omámený. Nepřítomně, ji hladil po ruce. Po hladké látce. Jemně kroužil po její paži, a postupoval, víš a víš. 

Přitáhl si ji co nejtěsněji k sobě. K jeho údivu, se nebránila. Byla pohlcena chvílí, stejně jako on.

 V tom skončila hudba, ale oni se stále pohupovali do rytmu. Pomalu se sklonil k jejím rtům. Cítil se jak omámený, ale Diana na tom byla evidentně stejně. 

Jemně přiložil svá ústa na její, a když se neodtáhla, polibek ještě více prohloubil.

Stáli teď zcela sami, uprostřed parketu. Všichni se dívali na pár, zcela pohlcený do sebe a nevnímající okolní svět. 

V tom se Diana odtáhla, sotva popadajíc dech.

 Opojená okamžikem a překvapená, zakroužila v jeho tváři a vyděšeně si sáhla na ústa. Zalapala po dechu.

 Pak se mu vysmekla a vyběhla francouzským oknem na zahradu.