VLČÍ INSTINKT 46 KAPITOLA

 Místností se rozlehl, jejich společný výkřik, když Katrin zcela dosedla na Nathanův penis.

 Zadýchaně se zadíval do její tváře. Oči měla do široka otevřené a ztěžka oddychovala. Byla na tom stejně, jako on. Cítil to. Cítil její vzrušení a touhu.

 Hladově se vrhl na její ústa a rukama se ji snažil ulehčit, její snažení. Pohybovala se na jeho klíně nahoru a dolů a Nathan ji v tom zuřivě pomáhal. Hladově drtil její rty a tiskl ji k sobě tak, že sotva popadal dech. 

„Můj bože. Pomoz mi!" Vydechl skoro nepříčetný vzrušením.

Malý prostor vany, mu neposkytoval tolik rozmachu k tomu, aby si ji mohl zcela podmanit. Potřeboval ji vidět. Hladit. Líbat. Potřeboval si ji vzít, ve všech svých podobách.

Popadl ji do náručí a přenesl se s ní do ložnice. 

„Nemůžeš mě zastavit." Zašeptal, a zalehl její tělo svým. Vzepřel se na pažích a podíval se jí do očí. 

„Tvůj vlk, po tobě tak touží, lásko. Toužím po tobě. Chci tě. Potřebuji tě." Cedil skrz zuby.

Pak zvrátil hlavu a divoce přirazil. A když zcela zaplnil její tělo svým, změnil svoji podobu. 

Jeho vlk, se cítil jako smyslů zbavený. Dlouhé roky odloučení a samoty, udělaly své. Jeho vlčí touhy a pudy, byly v tomto období na vrcholu. Celá jeho bytost, toužila jen po tom jediném. Spojit se, se svojí družkou. Spářit se. Podrobit si ji. 

Divoce přirážel, a co chvíli zvrátil hlavu, a z jeho hrdla se vydralo hluboké vití. Bral si ji tak divoce a nepříčetně, jak jen mu to jen jeho vlčí podstata dovolovala. 

S posledním přírazem, vyvrcholil do jejího těla. Zavřel oči a zakňučel. Slast, kterou přitom cítil, by nedokázal přirovnat k ničemu jinému na světě. 

Díval se na ni vlčíma očima, a když jeho semeno dosáhlo kýženého cíle, na moment se zastavil. Zhluboka oddychoval.

Jako vlk, se od ní nedokázal oddělit. Ani nechtěl. Ještě nechtěl, měnit svoji podobu. 

Ještě jednou přirazil a znovu vyvrcholil. Pak znovu čekal, až nabere dech, a trochu koncentrace a vyvrcholil ještě jednou.

 Pak zavřel oči a čekal. Čekal, až se od ní dokáže oddělit. Její pánevní dno pevně svíralo jeho úd. Tak pevně, že každý jeho pohyb, pro něj znamenal další výron semene.

Věděl, že pakliže se promění, dokáže se snadno osvobodit z jejího sevření, ale nechtěl. Chtěl si jí tentokrát, zcela podrobit. 

Díval se jí do očí, a pomalu oddychoval. A s každým nadechnutím, se tlukot jeho srdce, pomalu uklidňoval. Pomaličku. Dlouhé vteřiny. Minuty. 

A když se i její nitro zcela uklidnilo, její pánevní dno povolilo a uvolnilo jeho sevření. 

Jazykem přejel po jejím krku. Zasténala. 

Chtěl ji. Chtěl ještě ochutnat její krev. A tak moc, to chtěl udělat ve své vlčí podobě. 

Nebránila se. Dívala se mu do očí, a jen naklonila hlavu na stranu. 

Jemně natrhl svými zuby, kůži na jejím krku. A když zasténala, zakousl se do její tepny.

Sladkost její krve na jeho jazyku, ho celého rozechvěla. Zakňučel a změnil svoji podobu. 

Jeho upíří zuby, se pak zaryly hlouběji. Přidržel si její hlavu a hladově začal pít. Hltavě. Divoce. Nevybíravě. Konečně si i jeho upíří část, přišla na své. 

Úplně ztratil pojem o čase. Krmil se jak šílenec. Tak moc byl hladov, po její krvi. Tolik mu chyběla. Tak moc, že se prostě nedokázal ovládnout. 

Čas ani prostor, pro něj v této chvíli, úplně ztratily význam. Přestal vnímat okolí a zbyla jen jedna jediná a nejdůležitější jeho potřeba. Zasytit své tělo, i svou duši. 

Teprve když cítil, že prsty, které se jemně probíraly jeho vlasy ochably a bezvládně spadly na polštář, přestal.