VLČÍ INSTINKT 48 KAPITOLA

 Katrin zalapala po dechu. Jen tak ležela, ale ještě se neodvážila otevřít oči. 

Stále cítila jeho krev, na svém jazyku. Bylo to neskutečné. Neuvěřitelné. Celé tři roky, se jí zdálo znovu a znovu o tom, jak se z ní krmí. 

Jednou jí řekl, že se ten pocit, dá přirovnat k orálnímu sexu. Měl pravdu, bylo to nádherné. Milovala, když se z ní krmil. Vzrušovalo ji to.

 Celé její tělo, jako by se napojilo na to jeho, a splynulo v jedno. Nebála se. Věřila mu. Věděla, že by nikdy nepřekročil tu mez, za kterou  by ji mohl navždy ztratit. 

Najednou ucítila horko jeho prstů, na své tváři. A hned po té, se postel zachvěla. Poznala, že seskočil z postele. Slyšela šustění látky. To jak si natahoval kalhoty. 

Víčka držela stále pevně semknutá. Neodvážila se mu podívat do očí. 

Vzal si ji. Miloval se s ní, ve své vlčí podobě. A i ona poznala, že to z jeho strany byla zoufalá touha vlka, po spojení se svou družkou více, nežli láska.

 Cítila z něho odtažitost. A cítila i bolest, v jeho duši. Ale nejhorší bylo, že tu bolest, způsobila ona. Moc dobře si to uvědomovala. 

Nyní již věděla, že tím že odešla, mu způsobila více bolesti, než naopak. A ona ho přitom, tolik milovala. Tolik, že si nikdy nedokázala představit, že je to možné. 

Když jí požádal o ruku, měla pocit, že je nejšťastnější žena na světě. Myslela si, že se už nikdy nemůže nic stát, co by je rozdělilo. Jak moc se v té chvíli spletla. 

Když Nathan odjel na druhý konec světa orodovat za svou lásku ke Svrchovaným, věřila mu. Stýskalo se jí a čekala, až do chvíle, kdy se u jejích dveří, objevila pětice stařešinů. 

Zpod víčka ji stekla slza, když si vzpomněla na jejich slova. 

„Nathan Wolfblood, je představený našeho rodu. Nedokáže se vyvázat ze svého úřadu. A ani Svrchovaní, s tím nic neudělají. Již ve starém zákonu je dáno, že se nikdo z nás, nesmí oženit s nečistou. Nikdo. A když je to představený, na něho je pohlíženo o to přísněji. Jeho pouto bylo vytvořeno, ale tvoje nikoliv. A to je něco, co je naprosto nepřijatelné. Nikdy, nemůžeme svolit k tomu, aby si tě vzal. To pouto, je nejdůležitější faktor. Je ještě významnější, než podstaty, které se v tobě neprobudily. Bez něho, tě nikdy nebude moci zcela ovládnout. Připoutat si tě k sobě. Chránit tě, tak, jak by sám potřeboval. Bez něho, nikdy vaše spojení nebude úplné. Teprve tímto poutem, se vaše láska ztvrdí." 

Katrin cítila, jak jí horká krůpěj slzy, teče po tváři. Stále viděla výraz jejich tváře, když vyslovili slova, která ji přiměla k tomu, odejít. 

„Jsi našeho rodu, to je nesporné. Ale pravdou je, že jsi nečistá, Katrin Clarková. Tak jestli našeho představeného miluješ, žádáme tě o to, abys odešla. Prosíme tě o to. Protože, pakliže to neuděláš, vystavuješ ho větší hrozbě, než si on sám, vůbec dokáže představit a připustit."