DIVOKÝ LOVEC 38 KAPITOLA

 Bianka zastavila na břehu jezera a seskočila z koně. Unaveně si sedla na břeh a zadívala se na klidnou hladinu vody. 

Bylo to opět několik dní, co ji Dragan navštívil v pokoji a od té doby, se jí znovu vyhýbal.

 Již z toho byla tak nešťastná, že neposlouchala výčitky svého otce, ani naléhání Kiry, aby nikam nejezdila a dbala jeho zákazů.

 Sama moc dobře věděla, že pocítí jeho hněv, a snad právě proto, ho porušila. Jen proto, že věděla, že ji vyhledá, a alespoň v hněvu, k ní vzhlédne. 

Cítila se tak unavená. Zmatená a osamocená, jako nikdy v životě. Její nitro spaloval smutek a stesk. A k tomu všemu, se již několik posledních dní, cítila tak zvláštně. 

Žaludek měla jako na vodě a nedokázala pomalu pozřít sousta, bez toho, aby se jí neobrátil žaludek. Zprvu, to přisuzovala svému rozbouřenému nitru a jejímu rozpoložení. Ale nakonec si uvědomila, že již nějakou dobu. Vlastně notnou dobu, nedostala svoji periodu. 

Zmateně si sáhla na břicho a zavřela oči. Čeká jeho dítě. Byla si jistá. A když se s tou novinou, svěřila Kiře, i ona, neskrývala svou radost.Jen z Draganovy reakce na tuto zprávu, měla obavy.

 Zamyšleně se dívala do vody, že si ani nevšimla postavy, která se vynořila z poza stromů.

 Pichlavé oči muže, na špičatém obličeji, se zadívali na dívku a po tváři mu přelétl opovržlivý a vítězoslavný úsměv. 

Jeho výraz obličeje, nasvědčoval tomu, že si je jistý sám sebou. Že je spokojen, s touto situací, na kterou tak dlouho čekal. Konečně se vyplní jeho sen. Zbaví se svého bratra, jednou pro vždy.

 Ani pán temnot. Divoký Lovec, ani samotný ďábel, si s ním nebude zahrávat.

 Moc dobře, si uvědomoval jeho moc a jeho sílu. Moc, na kterou i jeho černá magie, byla krátká.

 Však i jemu, přejel po zádech mráz, když ho viděl v čele družiny jeho poddaných. Při tom pohledu, i jemu tuhla krev v žilách. 

Zbývala jen jedna jediná věc. Poslat ho zpátky, na druhý břeh. A byl jen jeden způsob, jak se to mohlo stát. Jen zrada této ženy, ho k tomu mohla odsoudit. 

Ženy, které věřil tolik, že i jeho kamenné srdce, začalo znovu bít. Že zapomněl na vše, co ho čeká, pakliže ho zradí. 

Vypálil svou značku do její hrudi, a vložil do jejích rukou, svůj osud. Pohrdavě se ušklíbl. Pak natáhl dlaň a vysypal před sebe černý prášek. Zhluboka se nadechl, když se prášek rozvířil a vstoupil do jeho středu. Nyní si byl jist. Již ho nic nezastaví.

 „Bianko." Zašeptal a čekal, až se otočí. 

Zamrkala, když se jí prášek dostal do očí a několikrát se zhluboka nadýchla. 

„Dragane?" vydechla a zakotvila v jeho tváři. 

Jen spokojeně přikývl. Jeho plán mu vyšel. Sám nevěřil, že by to mohlo být tak jednoduché.

 Když ale spatřil v jejím zamlženém pohledu radost a touhu, věděl, že se jeho po desetiletí noční můra, pomalu blíží ke konci.