SRDCE Z KAMENE 14 KAPITOLA

 „Tvé sny..." usmál se a přejel po kontuře jejího obličeje, „jestli se stanou skutečností. Jestli opravdu toužíš po tom, o čem sníš, pak jsem ten nejšťastnější muž, na světě." 

Elisa jen přikývla. Sice nechápala, jak může vědět, o čem sní. Že touží po tom, aby se jí dotýkal a miloval se s ní, ale v tuto chvíli, o tom nebyla schopná přemýšlet. 

„Jak to vím?" zašeptal, jako by jí četl myšlenky, „ach, Eliso. Mohu jen doufat, že tvé sny, se alespoň trochu, podobají mým." 

Pomalu se sklonil a jemně zakroužil svými rty, po jejích. Opatrně, jakoby jí chtěl ochutnat, a nevyplašit. Pak zakroužil očima v jejím obličeji, jakoby hledal náznak odporu. Ale nebránila se. Naopak. Chytla se ho okolo krku a zhluboka oddychovala. 

„Rodane..., já..., ještě nikdy jsem se nemilovala s mužem." Vydechla a zčervenala. 

„To je dobře. To je opravdu moc dobře, Eliso." Po tváři mu přelétl úsměv. 

Pak bez dalšího slova, aniž by spustil zrak z její tváře, rozepnul její župan a nechal ho spadnout v malé hromádce na zem. 

S uzarděním, se pokusila sklopit zrak. To ale nedovolil. Prstem ji nadzdvihl bradu. 

„Jsi překrásná," vydechl, když přelétl zrakem, její nahé tělo, „a nestane se nic, co by sis nepřála."

 Vyzdvihl ji do náručí, přenesl na druhý konec místnosti, a položil ji na velikou postel. 

„Co cítíš? Potřebuji to vědět." Zašeptal.

 Malý červík pochybností, hlodal někde v koutku jeho mysli. Miluje ji. Byl si tím jist, a o to více potřeboval vědět, že je tomu naopak. Potřeboval vědět, že i ona k němu chová lásku a náklonnost. 

Cítil to, samozřejmě, ale raději by si vyrval srdce z těla, než by jí jakkoliv ublížil. A to se mohlo docela lehce stát, pakliže by jejich spojení, nepřišlo z lásky a touhy obou dvou. 

„Co cítíš, Eliso, když se na mě podíváš? Když jsi v mé blízkosti. Nebo když s tebou nejsem. Jaké máš pocity?" vyslovil naléhavě a pohladil ji po vlasech.

 „Já..., stýská se mi, když nejsi se mnou. A nemyslím na nic jiného, jak na tebe. A když..., a když jsi..." sklopila zrak.

 Nikdy s žádným mužem o něčem takovém nemluvila. Styděla se za to, jak její tělo reaguje v jeho přítomnosti. Nic takového neznala a podobné pocity zažívala poprvé.

 „A když jsi se mnou, tak..., cítím touhu uvnitř svého těla. Zvláštní chvění a brnění. Jakoby uvnitř mě, něco ožilo. Jakoby se mé tělo probudilo a toužilo jenom po tvé přítomnosti," vyhrkla zcela upřímně.

 Najednou si byly jistá, že mu to musí říci. Cítila, že to potřebuje slyšet, a na svůj stud zcela zapomněla. 

„Toužím po tom, aby ses mě dotýkal. V mých snech, ses se mnou miloval, a já se pokaždé vzbudila s tak zvláštním, a uspokojivým pocitem, jaký jsem ještě nezažila. Zpocená. Zcela vyčerpaná a..., a..." sklopila zrak. 

Jen se usmál. Byla tak sladká. Nevinná a nezkušená. A jemu se nad jejím vyznáním rozbušilo srdce jako o závod. Právě mu řekla, že se jí o něm zdálo, a že zažila jen díky té představě, svůj první orgasmus.

 „Všechno tě naučím, Eliso." zavrněl a třesoucími prsty, se dotkl knoflíčků své košile. 

Zaváhal. Na malý moment mu proběhla hlavou pochybnost, jestli další pohled na jeho zjizvené tělo, ještě snese.