SRDCE Z KAMENE 15 KAPITOLA

 Rodan váhavě sáhl na knoflíčky své košile. Třesoucími prsty ji odhodil stranou a zadíval se do jejích očí.

 Dívala se na něj s doširoka otevřenýma očima, ale odpor v nich neviděl. Naopak.

 Prohlížela si jeho svalnaté tělo. Paže, břicho, ale jeho jizvy, jakoby ani nevnímala. Cítil její touhu.

 A když omámeně sáhla na jeho hruď, a přejela prsty po jeho jizvách, neodtáhla se s odporem. Jen zalapala po dechu, a v její tváři spatřil něco, po čem tak moc prahl. Toužila po něm.

 A když sáhl na knoflíček svých kalhot, zčervenala jako rajské jablko, ale zrak neodvrátila. Dívala se, jak odhodil poslední kus oděvu a její oči zamženě bloudily po jeho těle.

 A když zabloudily až k jeho přirození, teprve tehdy sklopila zrak. 

„Není nic, z čeho bys na mém těle, měla mít strach, Eliso." Zašeptal.

 Sklonil se k ní a políbil ji na rty. Cítil, jak se pod jeho dotekem chvěje. Zavřela oči a vydechla, když se jeho prsty vydali na průzkum jejího těla. 

„Já..., nemám strach." Vydechla rozechvěle. A byla to pravda. 

Její pocity, jí úplně převálcovali. Chvěla se pod jeho dotekem, a když jeho rty začali utvářet vlhkou cestičku po jejím těle, zasténala. 

Ten pocit, nedokázala přirovnat k ničemu jinému na světě. Zlíbal její tvář, krk a ňadra. Její břicho, a stále pokračoval níže a níže. 

„Rodane! Já..., ach můj bože!" vykřikla, když rozevřel její nohy a klekl si mezi ně. 

Prohlížel si jí zamženým pohledem, a ona ke svému údivu, necítila stud. Necítila pochybnosti ani bázeň. Potřebovala ho. Chtěla ho. A tak moc toužila po tom, aby se jí dotýkal.

Vzepjala se jako luk, když přiložil svá ústa do jejího rozkroku. Nedokázala se ubránit výkřiku rozkoše. Sténala a vzdychala pod jeho počínáním. 

Hladově kroužil po jejím přirození, a ona mu v tom pohyby pánví, divoce pomáhala. Vzpínala se. Rozvírala nohy, co nejvíce mohla a tiskla jeho hlavu, ve snaze mu zabránit, aby přestal. 

„Jsi tak sladká. A nenasytná." Usmál se, když se zadýchaně zvedl na pažích a přikryl její tělo svým. 

Líbilo se mu, že zahodila svůj stud, a nebála se mu ukázat svou touhu. Líbilo se mu, jak sténá a křičí rozkoší.

 „Teď si tě vezmu," vydechl do její tváře vzrušeně, „nemusíš mít strach. Tvé tělo, je již připraveno, Eliso. Jsi tak vlhká." Zavrněl a pomalu do ní vstoupil. 

Pomalu, aby ji nevyděsil. A když ucítil, že jeho žalud zavadil o panenskou blánu, přirazil. Oba vykřikli současně, a on se začal divoce pohybovat. 

Již nepochyboval. Nepochyboval o tom, že k němu něco cítí. Vzpínala se k němu a stále volala jeho jméno. Toužila po něm, a to jeho touhu a chtíč, ještě více rozvášnilo. 

Divoce přirážel, a bral si tak to, o čem snil tak dlouho. 

„Rodane!" vykřikla a její tělo se rozechvělo. 

Políbil ji zadýchaně do vlasů a ještě několikrát přirazil. Pak vyvrcholil i on do jejího těla a unaveně se zhroutil vedle ní.

 Přivinul si ji do náručí, a ona si položila hlavu na jeho hruď. Nemohl tomu uvěřit. Toto dokonalé stvoření. Tato něžná, křehká, a nevinná dívka po něm touží. Chce ho. A snad..., ho i miluje.