SRDCE Z KAMENE 16 KAPITOLA

 Martha zamyšleně otevřela dveře pánova pokoje. 

Bylo jí divné, že pán ještě spal. To nebylo jeho zvykem. Ale ještě podivnější bylo, že paní, nebyla na svém loži. 

Když ráno přišla do jejího pokoje přiložit do krbu, nebyla tam. To zjištění, jí v první chvíli, velice zasáhlo. Obavy, že by mohla odjet, posedli její mysl.

 Tak moc si přála, aby pán konečně našel lásku. Aby konečně našel klid a vysvobození. Jeho samota, trýznila její duši více, jak cokoliv jiného. 

Položila ke krbu náruč dříví a povzdechla si. Jak mu to řekne? Jak mu řekne, že žena do které se zamiloval, je pryč? A že se zamiloval, si byla stoprocentně jistá. 

Otočila se na druhou stranu pokoje, který osvětloval jen jeden svícen, v rohu místnosti. Zastavilo se jí srdce. Pohled, který se jí naskytl, viděla poprvé, za tak dlouhý život. 

Pán ležel na posteli a spal. A ona dívka měla hlavu položenou na jeho hrudi. Objímala jeho tělo a spokojeně oddychovala. 

Nemohla tomu uvěřit. Její pán konečně odhodil svoji masku, a jí to evidentně nevadilo. Bylo jí jasné, co se tady odehrálo, a po její duši se najednou rozlil příjemný pocit klidu.

 Najednou se pohnul, přehodil přes ně přikrývku, a podíval se na svou chůvu. 

„Dnes budete snídat v jídelně, pane?" usmála se na něj. 

Jen přikývl a přivinul si Elisu těsněji. Štěstí, které bylo vidět z jeho modrých očí, jí hrálo u srdce. O to více, se jí nechtělo mu sdělit, že se k hradu scházejí a sjíždějí svatební hosté.  A mezi nimi, i pán z Bamberku.

 Všichni chtěli vidět novou královnu. A svého krále. Málokdy, pořádal audience, a toto byla jedna z příležitostí, se svému králi poklonit. 

Většina jeho obyvatel, mu přála štěstí. Znali krutý osud svého krále a sdíleli ho s ním. Měli ho rádi, pro jeho spravedlivost a odvahu, ale našli se i tací, kteří mu nepřáli nic dobrého.

 A nejhorší z nich, byla Vanderova banda. Její počet se stále rozrůstal, v závislosti na ubíhajícím čase. Vychovávali si své vlastní přírůstky a pěstovali v nich, nenávist a zášť, proti králi.

 A tomu všemu přiléval do ohně pán z Bamberku. Podporoval jejich myšlení a nenávist. Trpěný a nucený účastník, královy svatby. Potomek Kory z Bamberku a samozvaný soudce, jeho prokletí.

 Páni z Bamberku, celá staletí dohlíželi na vykonání kletby, jejich předka. I oni, v sobě pěstovali zášť proti králi tak dlouho, že již zcela zapomněli, na jeho prvotní impuls. 

„Ano, Martho. Budu snídat se svou budoucí ženou, v jídelně." Zašeptal a políbil spící dívku do vlasů. 

Nemohl se nabažit její přítomnosti. Ještě nikdy, se necítil jako nyní. Ani jednou, za celá ta staletí, se žádná z dívek, nedívala na něj jako ona. 

Poznal ten rozdíl. Ona se na něj dívala s láskou. Obdivem a touhou. Zatímco všechny ostatní, se od něj s odporem odvrátily. 

„Říkala jsem, že je jiná, pane." Pronesla Martha do ticha, jakoby mu opět četla myšlenky.

 A cítil, že má pravdu. Konečně se jeho osud naplní. Konečně pozná lásku, po které tak moc touží. Však tato dívka, mu toho byla důkazem. Viděla ho takového, jaký je. Viděla ho svýma očima a vzhlížela k němu s obdivem a láskou. Toužila po něm. 

Musel se usmát. Byla tak nenasytná. Milovali se celou noc. Celou noc, se znovu a znovu probouzeli a s láskou se na sebe vrhali. Nemohli se nabažit jeden druhého. 

„Půjdu tedy připravit snídani, pane. A musím tu novinu, ihned sdělit Edvardovi a Matyášovi, pane. I oni rádi vaše štěstí, budou sdílet s vámi." Uklonila se a zmizela za dveřmi.