SRDCE Z KAMENE 20 KAPITOLA

 „Můj králi," uklonil se pán z Bamberku a předstoupil před přihlížející dav, „jsem tvůj oddaný poddaný, ale i jakožto takový, mám právo na to, vznésti námitek. Není-li pravda?" Slizce se usmál a zamával jakýmsi svitkem nad hlavou.

Rodan si ho změřil odměřeným pohledem. Bylo mu jasné, že od něj nemůže čekat nic dobrého. Ale neměl jiné volby. 

„Mluv! A modli se, pane z Bamberku, aby tvá námitka nerozdmýchala můj hněv!" 

„Toto je glejt," rozbalil svitek a vyzdvihl ho nad hlavou, „glejt, který mi potvrdil svou rukou samotný pán z Lynwoodu. A podpisuje svou rukou, že jeho dcera, Elisa Lynwoodová," ukázal rukou, na vyděšenou Elisu, „jest čistá a nevinná panna. Nikdy žádným mužem, neposkvrněná. A já se ptám..., obracím se na tvůj lid, pane..."

 Mírně se přikrčil, pod výhružným Rodanovým pohledem. Bylo vidět, že z něho má obavy, ale jeho nenávist a zapálení pro danou věc, bylo silnější. 

„Může tato čistá. Jemná a neposkvrněná dívka, milovati vašeho krále? Chcete dalších sto let, čekat na svou spásu?" otočil se na Elisu a zadíval se do její tváře, „já ne! Nevěřím, že ona je ta, která spasí naši zem. Nevěřím, že je pravdou, že se králi oddala, a dala mu své panenství."

 „Jak se opovažuješ, pane z Bamberku!" zahřímal Rodan, a v sále to zašumělo.

 „Prosím o prominutí, můj králi," zaskřehotal a sklonil se až k zemi. Jeho slizký pohled, však Rodana nepřesvědčil, o jeho dobrých úmyslech. 

 „Ale trvám na tom, aby vaši budoucí ženu, a naši budoucí královnu, vyšetřila porodní bába a potvrdila tak to, že opravdu došlo k pohlavnímu styku. Že se nemusíme bát, o naší budoucnost." Dodal, aby přesvědčil i tápající lid.

 V sále to nyní hučelo, jako ve včelím úlu.

 „Vyšetřit!" vykřikl někdo a další se přidal. 

„Máme na to právo!" křičel druhý. 

Slizký úšklebek na tváři pána z Bamberku, vypověděl o tom, že je sám, se sebou spokojen. Věděl, že Rodan nemá jinou možnost, než přijmout jeho požadavek.

 Ačkoliv byla jeho žádost jakkoliv amorální, byla zcela podle práva, a pán z Bamberku hřešil na to, že jeho žádost zamítne. Již kvůli ní. Kvůli ženě, kterou miluje a nebude ji chtíti vystaviti veřejné potupě.

 Rodan se s bolestným výrazem ve tváři, podíval na svou vyvolenou. Udělal dva kroky směrem k ní, a zatřásl hlavou k odporu. 

„Raději příjmu jakýkoliv trest. Raději sám nechám hanu a potupu na své hlavě, než tě tomu vystavit." Zašeptal a pohladil ji po tváři. Pak se otočil ke svému lidu. 

Elise se rozbušilo srdce. Nemohla uvěřit tomu, co se tady děje. Představa, že by se přede všemi přihlížejícími, měla nechat dobrovolně vyšetřit porodní bábou, byla hrozná. Ponižující a potupná. Ale představa, že by se Rodanovi mělo cokoliv stát, byla ještě horší a zraňující. 

„Pán z Bamberku si žádá vyšetření porodní bábou, nicméně..." 

„ Na ni přistupuji." Skočila Rodanovi Elisa do řeči. 

Nemohla mu dovolit, aby na svou hlavu přivedl další trest, nebo snad ještě něco horšího.