SRDCE Z KAMENE 24 KAPITOLA

 „Miluji tě, Eliso," zašeptal a chvějící se dlaní, přejel po její tváři.

 Již jen ten pouhý dotek, a její následné zasténání, bylo pro něj více, jak cokoliv na světě. 

Tak moc toužil po tom, aby se mu opět vzdala. Po její reakci, na jeho dotyky a polibky. Po její upřímné touze, se ho dotýkat a vracet mu všechnu rozkoš, kterou on, dává jí. 

Pomalu se sklonil k jejím ústům a políbil ji. Něžně. Jemně a opatrně, jakoby se bál, že se každou chvíli, musí v jeho rukách rozplynout. 

Zasténal, když mu Elisa vpletla prsty do vlasů a přitáhla si ho blíže. 

„Můj bože! Pomoz mi!" Řekl přidušeným hlasem a zadýchaně se od ní odtáhl. 

Jeho touha, ho zcela přemohla. Tak moc, po ní toužil. Aniž by spustil zrak z její tváře, strhl si z krku královský náhrdelník a odhodil svůj plášť. 

Pak jedním trhnutím rozevřel svoji košili, až knoflíčky odlítaly na všechny strany pokoje.

 Několikrát se zhluboka nadechl, aby alespoň maličko dostal svou touhu a vášeň pod kontrolu.

 „Řekni mi..., řekni mi, co ke mně cítíš. Potřebuji to vědět, Eliso." Jeho oči teď byli plny zoufalé touhy po něčem, v co doufal věřit. K čemu ze všech sil, upínal svou mysl a duši.

 „Cožpak to nevíš? Cožpak ti není jasné, že bych se nikdy nemohla oddat muži bez toho, abych ho milovala?" Její slova, v něm vyvolala náznak naděje. 

Trpce se usmál a přitáhl si ji do náručí. 

„Jsi tak nádherná. Tak překrásná, má paní." Zasténal již do jejích úst, a pak ji lehce zbavil jediného kusu oděvu. 

Pohled, který se mu naskytl, mu pomalu vyrazil dech. Stále se na ní nemohl vynadívat. A stále ještě nemohl uvěřit tomu, že zrovna ona, by mohla milovat někoho takového, jako je on. 

Hltal ji pohledem a konečky prstů, zkoumal její tělo. Od konečků vlasů, přejížděl po její tváři a krku, dolů po její hrudi a ňadrech. 

A každý její povzdech a toužebné vydechnutí, byla pro něj přímo rajská hudba.

 Přejížděl po jejím břiše a podbřišku, dolů, k jejímu rozkroku. Tam se jeho ruka na chvíli zastavila.

 Druhou rukou roztáhl její nohy a jedním prstem, do ní vstoupil. 

Musel se usmát, když zakřičela jeho jméno a pohybem pánví, mu vyšla vstříc. 

Vzpínala se k jeho ruce tak divoce, že pohled na ní, vyvolal v něm, přímo zuřivou touhu, si ji vzít.

 Veškeré jeho sebeovládání. Všechna jeho opatrnost a nejistota, náhle zmizela a zbyla jen živočišná touha a chtíč. 

Zuřivě ze sebe serval poslední zbytky oblečení, a když spatřil její toužebný pohled, vzrušeně vydechl.

„Není nic, co bych ti nedal. Nic, co bych ti odepřel, ani nic, co bych nedokázal pro tebe udělat. Zemřel bych, Eliso, pro jediný tvůj toužebný pohled. Zemřel bych, pro jediný tvůj polibek a pohlazení. A raději skončím v pekle, než bych ti jakkoliv ublížil. Než bych jakkoliv ohrozil tvůj život." 

Sáhl vedle postele a položil vedle ní na polštář železný nůž, s dlouhou čepelí.

 „Teď mi musíš slíbit, že kdybych tě jakkoliv ohrozil, nebudeš váhat ani vteřinu a nůž použiješ, Eliso. Rozumíš?!" vykřikl z posledních sil a zalehl její tělo svým.

 Jedním mocným trhnutím, do ní vstoupil, a z jeho hrdla, vydral se skoro nadpřirozený skřek.