SRDCE Z KAMENE 26 KAPITOLA

 „Předveďte pána z Bamberku!" zahřímal Rodanův hlas. 

Seděl na trůnu, a v jeho očích, byla znát netrpělivost a zloba. 

Pán z Bamberku byl jediný, kdo mu mohl dát odpověď, na jeho otázky. Jediný, kdo by dokázal odpovědět na to, proč z jeho ženy, včerejší noci po jejich milování, mluvila Kora. Proč se její pohled tak změnil a její slova, jakoby vycházela z jejího podvědomí. Jakoby z ní mluvila ona, a on na to neměl žádného vlivu. 

 „Můj pane," usmál se slizce pán z Bamberku, když klekl pod jeho trůnem. Vypadal značně nervózně a rozrušeně. 

„Víš jistě, proč jsem si tě dal předvolat. A mluv pravdu, jeli ti život milý." 

„Vím," špitl, a konečně se odvážil zvednout hlavu. Samozřejmě věděl, že záleží jen na jeho králi a jeho vůli, zda se ještě ve zdraví, dožije dalšího dne. 

„Povstaň tedy a mluv. Co se stalo s mojí ženou, a proč já..." nedokončil to, jen pokynul rukou, aby vstal. 

„Je to již devět století. Celých devět století, kdy jste svými činy. Svými skutky i svým utrpením, možná dávno odčinil, co se tehdy stalo, v očích božích i svého lidu, ale ona nikdy nezapomene. Nikdy, dokud se její kletba nenaplní. Zapomněl jste, můj pane, zřejmě na to, co jste tehdy řekl...?" trochu se přikrčil pod jeho pohledem, ale evidentně mu dělala tato situace dobře.

 Konečně měl svého krále na lopatkách. Konečně se vyplní vše, co bylo řečeno. 

„Jak by mohl někdo nemilovat vaši moc. Postavení. Krásnou tvář a mužný vzhled. Jakby se nějaká panna, mohla do vás nezamilovat? Jakby její nevinná duše, mohla odolat tomu pokušení?" na moment se zarazil a zatřásl hlavou, „dlouhých devět století jsme čekali na tento den. Den, kdy se zamilujete, pane. Milujete, a proto teď stojím tu, a vy čekáte, co vám povím. Nikdy dříve, jste se nezajímal o to, proč vaše žena zemřela, pod vašima rukama. Proč jste se ráno probudil, a ona byla mrtvá. Bylo to něco, co netížilo vaší mysl. Nýbrž nyní, se věštba naplňuje. Nyní máte strach, že o ni přijdete."

 Pán z Bamberku automaticky udělal dva kroky vzad, když se Rodan postavil. V jeho tváři byl znát strach, ale také značné potěšení z toho, co se mu nyní, chystá sdělit.

 „Musíte si získat její srdce. Vaše žena nemiluje vás, pane. Miluje představu, jakou si o vás vytvořila, a jakou jste jí sám nabídl. Nikdy jste jí neřekl, co tíží vaše srdce a vaše svědomí. Měl jste strach, že by to její láska neunesla. Že by se její oči, zamlžené láskou otevřeli a ona by zjistila, že vše, co kdy slýchávala, byla pravda. Bál jste se, že o ni přijdete. Kora byla možná krutá ve své kletbě, ale spravedlivá, v jejím rozhřešení, můj pane. A to je vcelku prosté." Udělal dramatickou pomlku. 

Rodanovy se v hlavě rozezněla dávná vzpomínka, na jeho poslední slova.

 „Nikdy si tě nevezmu, Koro z Bamberka. Nikdy! To raději skončím v pekle, a se mnou celé království. Než pojmout za ženu takovou..." nedořekl to tehdy. 

A tehdy i sám sobě přísahal, že její vzhled, nebyl pro něj prvořadý, ale nyní musel přiznat, že z něj mluvila mladická nerozvážnost. 

Ano. Kora z Bamberka, byla krásy prosta. Byla znetvořena stejně, jako jeho tvář, po té události. A on teprve po čase si uvědomil, co jeho slova slova způsobila.

 Pán z Bamberku jen přikývl, jakoby tušil, na co myslí. 

„Ano, můj králi. Vaše žena si vás musí zamilovat takového, jaký opravdu jste. Musí znát vaše tajemství i nejtemnější stránky, vašeho srdce. Ač těžší to budete mít tím, že včerejší nocí se zamlžily její vzpomínky. Bude si pamatovat, že si vzala pána z Coldwellu. Krásného a bohatého muže, oplývajícího silou a mužností. Zapomene na muže s maskou. Ale ona se musí zamilovat do krále, země Coldwell. Do muže, o kterém jí vyprávěli již, když byla malá. O jeho zemi, kam se slunce bojí nahlédnout. O jeho moci a krutosti. Síle, nelítostnosti, ale hlavně, do vaší tváře." Nahlas polkl, když Rodan udělal dva kroky jeho směrem. 

„Zapomněla na svého krále. A vy budete znovu bojovat o její srdce, ale tentokrát..., ji nesmíte zamlčet nic. Tentokrát si musíte u ní, vysloužit své odpuštění. A nemáte moc času, můj pane. Do roka..., musí králi této země, ne pánu z Coldwellu..., povít potomka."