SRDCE Z KAMENE 3 KAPITOLA

 Elisa pobídla koně a tryskem se rozjela mezi stromy. 

Byla na hradě Coldwell, již týden, a ani jednou, nespatřila svého budoucího muže. Zdálo se jí to podivné.

Ani jednou, s ní nepovečeřel, ani neobědval. Nepřišel za ní. Nesnažil se jí vyhledat, a ona na něj přitom byla tak zvědavá. 

A musela si přiznat, že čím dál tím více. Je pravda, nescházelo jí zde nic. Služebnictvo by se pro ni rozkrájelo a vyslovila-li, nějaké přání, vše ji bylo splněno. 

„Pán si přeje, abyste se tu cítila jako doma, paní." To byla obvyklá odpověď, kdykoliv poděkovala za něco, co jí jenom na chvíli, vytanulo na mysli.

 I dnešní jízda na koni, bylo její přání. Milovala to. A i když se to lovčímu Matyášovy moc nelíbilo, nakonec svolil. 

„Nesmíte jezdit moc daleko. Jen k pomeznímu kameni, paní. Vzkazuje vám to náš pán." Řekl jí, těsně před tím, než vyjela.

 „A proč mě to neřekne sám?!" vyhrkla na překvapeného stájníka a pobídla koně. 

Vůbec se jí nelíbilo jeho chování. A její zvědavost s každým dnem rostla více a více. Tak moc chtěla spatřit jeho tvář.

 Však zkazky o něm, vyprávěli ledacos. Za pár dní, má se státi jeho ženou a ona ještě ani neví, jak vypadá muž, který si dělá právo, na její panenství.

 „Stát!" ozval se výkřik a několik metrů před ní, zjevila se trojice podivných mužů. Mířily na ni kuší a jejich zjev vypovídal o tom, že není radno, si s nimi zahrávat.

 Elisa přitáhla otěže plašícího se koně, ale nemaje dost sil je udržet, vymrštil ji ze sedla na zem.

 „Co..., co chcete?!" vydechla, když se posadila a všimla si, jak se k ní muži blíží. 

Šel z nich strach, a ani jeden z nich nevypadal, že by měl dobrého úmyslu. Byli to banditi. Lapkové, číhající na svou kořist u cest vedoucích z města. 

„Myslím, že je to nejlepší úlovek, za poslední dobu." Usmál se jeden a změřil si ji pohledem.

 Jeho protivný smích, rozléhal se lesem, jako ozvěna. 

„Půjdeš s námi!" zavrčel a vrhl se na ní. 

Několika zkušenými pohyby svázal její ruce, a když Elisa zavolala o pomoc, mocně ji udeřil.

 „Pomoc!" vykřikla Elisa ještě jednou, a vzápětí ji tvrdá ruka lapkova, udeřila do tváře. 

Z očí se jí začali kutálet slzy. Měla poslechnout. Měla dodržet zákaz svého budoucího muže, a nepouštět se, za pomezní kámen. 

Najednou tvrdě dopadla na zem. Muž, který ji nesl na zádech, padl k zemi, jako pytel brambor.

 Následující události, seběhli se velmi rychle. S obavami v očích se dívala, jak z poza stromů, vystoupil muž na koni. Natáhl kuši a dalšími dvěma šípy, zasáhl prchající lapky. 

Elisa se přikrčila na zemi a rozbušilo se jí srdce. Její svázané ruce, jí nedovolily se hnouti z místa. Dívala se, jak se k ní muž na koni pomalu přibližuje.

 Zastavil nad ní, a jí se roztřásla kolena. Byl zvláštní. Oblečen v černý šat a klobouk. A jeho tvář halil černý šátek. Jediné co mohla spatřit, byli jeho blankytně modré oči, které se na ni rozzlobeně dívali.