VLČÍ INSTINKT 69 KAPITOLA

 „Alexandro, nevím, jestli to byl dobrý nápad." Zašeptala Katrin a rozhlédla se po místnosti.

 Vůbec se jí tu nelíbilo. Byly ve městě, v nejvyhlášenějším baru v okolí, a už když vstoupily do místnosti poznala, že tu panuje poněkud uvolněnější atmosféra.

 Usadily se u baru a popíjely už několikátou skleničku a ona začínala mít čím dál tím horší pocit. 

Nechala se Alexandrou zase přemluvit. Ostatně, byla velmi přesvědčivá, když ji o něco šlo.

 Nathan ji večer odnesl do pokoje a zamkl v jejich pokoji. Pak řekl Elfrídě, že mu ručí za to, že Katrin neopustí pokoj, dokud se nevrátí. Pak odešel. Bez jediného slova ji tam nechal a šel pryč.

 Když ji ráno vysvobodila Alexandra a zjistila, že Nathan odjel, a vrátí se až pozdě večer, nechala se nakonec k tomuto pošetilému kousku přemluvit.

 Alexandra byla totiž přesvědčená, že bude Nathan zlostí bez sebe, až se vrátí, a zjistí, že je pryč. A že ji jistě bude hledat. 

„Nic se neboj..." mrkla na ni Alexandra, „a kopni to do sebe. To nám poslali támhleti dva fešáci." Pohodila hlavou, na druhý konec baru. 

„Alexandro, vůbec se mi nelíbí..." škytla Katrin a trochu se zapotácela, posilněna již několikátou skleničkou whisky. „Dívají se na nás tak zvláštně..., já nevím..." vypravila ze sebe ztěžka, ale to už ji Alexandra dotáhla doprostřed parketu. 

„Neboj se. Jen se odvaž, Katrin. Nic se ti nestane. Věř mi. To Nathan nikdy nepřipustí. Už mu nedávám moc času. Tak zavři oči, a tanči." 

Katrin si povzdechla a zavřela oči. Libá hudba ji celou obklopila a dostala se ji až do morku kostí. Její tělo se začalo rázem samo vlnit do rytmu. Od baru se odlepil jeden z mužů a přitančil až k ní.

 „Rád si s tebou zatančím, krásko." Vydechl u jejího ucha a chytl ji okolo pasu. Zatočil se s ní dokola a přitiskl si ji těsněji k tělu. 

Ani si nevšimla, že s ní ve víru tance, dotančil až ke dveřím. Zabořil hlavu do jejích vlasů a jednou rukou zakroužil po jejím pozadí.

 Zatočila se jí hlava. Najednou měla pocit, že se neudrží na nohách. Přemíra alkoholu, udělala své. 

Snažila se od něj odpoutat. Vysmeknout se mu, ale její vratké nohy, ji to nedovolili. 

Onen muž, si její počínání zřejmě vyložil po svém, protože ji hned vzápětí znovu stiskl pozadí a druhou rukou obejmul její ňadro. 

Znovu se zazmítala a snažila se ho od sebe vratkým pohybem odstrčit, ale on se jen smál. 

„Nech mě být!" vykřikla z posledních sil, těsně před tím, než se jeho slizké rty dotkly jejích. 

„Dej od ní ty ruce pryč, nebo tě zabiji." Ozvalo se najednou. 

Katrin to slyšela jakoby z dáli. Zmítala se v mužově náručí, a v tom ho nějaká síla, odmrštila pryč.

 Teprve nyní, si uvědomila, že stojí venku před barem. A rozzuřený výraz v Nathanově tváři, vypovídal za své. Jediným pohybem ruky, ho od ní odmrštil. 

A když se ten posbíral na nohy a pošetile se chtěl na Nathana vrhnout, jednou rukou ho chytl pod krkem a vyzvedl do výše. 

„Mohl bych tě zašlápnout jako červa, ty prase. A věř mi, že to udělám, jestli tě ještě někdy uvidím!" zavrčel a odhodil ho několik metrů stranou.