DIVOKÝ LOVEC 47 KAPITOLA

 Bianka zaváhala a zalapala po dechu. Jeho návrh, připadal ji nemravný. Ale hned vzápětí si uvědomila, že je to třeba jediná možnost, jak mu otevřít oči.

 Musí zkusit vše. Však je to muž, se kterým se milovala již nesčetněkrát. Tolikrát, a ona by nyní cítila rozpaky? Však patří jí. Miluje ji. A nosí jeho dítě. 

Jen němě přikývla. 

„Dobrá. Zmiz, Riano!" řekl, a konečně se otočil na rozzuřenou Rianu. 

 „Ale pane..., neodhánějte mě. Však jste byl spokojen. Ona vám neposlouží, tak jako já. Nedokáže vyhovět vašim požadavkům." 

„Ještě slovo, a nechám tě zavřít místo ní." Procedil skrz zuby a čekal, až zmizí za dveřmi.

 Pak se otočil na dívku, postávající rozpačitě, u jeho postele.

Byla tak křehká. A musel uznat, že velice krásná. Jeho pohled znovu sklouzl k jeho značce, na její hrudi. 

To nevědomí, ho zcela vyvádělo z rovnováhy. Sevřel oči do úzké škvírky a zamyšleně se začal svlékat. 

Odhodil stranou svou košili a sáhl na knoflík svých kalhot. Zvýšená frekvence jejího dechu, ho náhle překvapila. 

Neměla by se ho bát? Poznal však, že její rozpoložení, pochází z jiných pohnutek. Byla vzrušená. Toužila po něm. 

A její dech, nabíral na vysokých obrátkách, i po té, co odhodil stranou poslední kus oděvu. Dívala se na něj, a zhluboka oddychovala. Nedokázal to pochopit. 

Přeci on, Pán temnot. Sám ďábel, ve své podobě, moc dobře věděl, jak je hrůzostrašný. Celé jeho tělo sálalo žárem a jeho značka na hrudi planula, jako jeden veliký, plápolající kříž.

 Náhle se jeho oči rozšířily v úžasu, při tom zjištění. Ještě nikdy se nestalo, aby se jeho značka rozzářila, když obcoval s Rianou, ani se kterou koliv jinou. Nikdy.

 Toto bylo poprvé, alespoň čeho si byl vědom. Zakroužil v její tváři. Hledal alespoň malý náznak strachu, nebo nechuti. Opovržení, či nelibosti. Ale nic z toho, tam nespatřil. 

Její oči, kroužily po jeho těle s touhou, a když se zastavily u jeho přirození, dokonce i zčervenala, a z jejího hrdla, vydral se tichý sten. 

Věděl, co vidí. Však jeho touha, byla také, na úplném vrcholu. Jeho mužství, se proti ní tyčilo hrdě a čekající, na jejich spojení.

 Nevěřícně zatřásl hlavou. Ještě se mu nestalo, aby něco takového cítil. 

Ano. Měl potřeby, ulevit svému tělu. Potřeby, pro které sloužila mu Riana. Vždy si jen ulevil, na jejím těle. Někdy ani to, nepotřeboval, a vystačila mu její ústa, kterými ho uspokojila. Ale nyní?

 Nyní měl chuť. Nutkavou potřebu. Touhu, se spojit s touto dívkou tolik, že zdálo se mu, jakoby se jeho tělo vymklo jeho kontrole.

 I on, s překvapením zjistil, že sotva popadá dech. Toužil po ní tolik, že si to ani nedovedl představit. 

Ta vášeň a chtíč, byli tak mocné, že pomalu přestal ovládat, svou mysl. 

Udělal dva kroky směrem k ní a zhluboka se nadechl, aby ze sebe dokázal vypravit alespoň nějaký zvuk. 

„Dotkni se mě." Zavelel, a zavřel oči, když vztáhla ruku a omámeně se dotkla jeho údu.

 Celé jeho tělo se roztřáslo. Tak velkou slast, ještě nikdy nezažil. Bylo to tak jiné, než když se ho dotýkala Riana, nebo další z jeho milenek. Bylo to tak vzrušující a omamné. Přímo neskutečné.