SRDCE Z KAMENE 35 KAPITOLA

 „Je něco, co bys měla vědět," zašeptal Rodan a přejel prstem po její tváři, „je toho tolik. A já se děsím dne, kdy tvé oči prozří, a ty odvrhneš mne s opovržením." 

 Jeho prst putoval po její lícní kosti. Krku. Žlábku mezi prsy. Obkroužil naléhavě její bradavky a zamířil dolů, k jejímu pupíku. 

Elisa zaklonila hlavu a zavřela oči. 

„Nerozumím vám, pane. To přeci, nemůže se stát." 

Dýchala tak zhluboka, že sotva popadala dech. Vzrušení, které ovládlo její vědomí, i její tělo, bylo tak mocné, že zcela zatemnilo její mysl. 

„Ach, můj pane..." vysoukala ze sebe ztěžka. 

Jeho prsty, kroužící po její kůži, vyvolávaly v ní neskutečnou rozkoš a potřebu, být mu blíž a blíž.

 Omámeně se ho chytla okolo krku, ale kdyby ji nedržel pevně, jistě by se svezla znavena, k jeho nohám. 

„Toužím po vás, můj pane. Má mysl, i tělo, mluví stejnou řečí." 

Její oči zamžené touhou, se zabořily do těch jeho. Vzdala se mu. Oddala. Zcela, a beze zbytku, mu podlehla. 

Poznal to.

 „Nejsem tě hoden. Avšak vděčně přijímám, tvou náklonnost." 

Ještě několik málo sekund váhal, ale jeho touha, byla silnější. 

Na moment se odpoutal z jejího objetí a třesoucími prsty, ze sebe serval svou košili. 

Jeho mužná hruď, se vzdouvala pod náporem vzduchu a Elisa nemohla odtrhnout od něj svůj zrak. 

Zalapala po dechu, když spatřila několik jizev, podobné těm na tváři, na jeho hrudi. 

„Co se..." vydechla. Vztáhla k němu ruku a konečky prstů se jich dotkla. 

„Jednou, ti vše povím, Eliso." Zašeptal, do jejích úst. 

Již nedokázal v sobě ovládat svou vášeň. Hladově drtil její ústa. Rukama kroužil po jejím těle a každý její vzdech, ho ještě více rozohnil. 

Jeho ruce byli všude, a jeho ústa, je s vděčností, následovala. 

Když se konečně odpoutal od jejích rtů a sklonil se k jejímu krku, zaklonila hlavu a zapřela se rukama o stěnu. 

Jeho rty, zanechávali vlhkou cestičku, na její kůži. Od její šíje. Prsou, podbřišku. A když se zastavil nad jemnými chloupky, u jejího rozkroku, zasténala, a sama se mu nabídla.

Po tváři mu přelétl úsměv, když mu sama, usnadnila přístup, k jejímu přirození. 

Chytil ji za stehna a začal divoce kroužit jazykem, mezi jejíma nohama. Byla tak sladká. Třásla se pod jeho počínáním. Vzdychala a sténala.

„Ach, můj pane. Vezměte si mě. Prosím..."

 Na nic víc, již nečekal. Potřeboval ji stejně, jako ona jeho. 

„Můj bože!" zasténal do jejích úst, vzápětí. 

Jednou rukou, ji pohladil po vlasech a druhou, si rozepnul svůj poklopec. 

Díval se jí nyní do očí, z několika málo centimetrů a zhluboka oddychoval. 

Pak bez dalšího varování, chytil ji za její hýždě, a jedním mocným trhnutím, do ní vstoupil. Obmotal si její nohy, kolem svých boků a začal se zuřivě pohybovat.

 Držel ji přitisknutou na zdi. Hladově líbal její tvář a šíji a jeho pohyby pánví, byli stále naléhavější a náruživější. 

Bral si ji vášnivě. Divoce. Horlivě. Zběsile přirážel a celým hradem, nesla se ozvěna jejich naléhavého sténání. 

Jejich výkřiky touhy a vášně, navzájem dusili ústy toho druhého.

 „Můj bože! Pomoz mi." Vykřikl, když ucítil svoje vyvrcholení. 

Ještě několikrát přirazil a teprve, když své semeno, zasel hluboko, do jejího lůna, se znaveně opřel rukama zdi, za její hlavou.