SRDCE Z KAMENE 36 KAPITOLA

 „Martho. Amélie. Kde je král?" Elisa se přihnala do sálu, a se zoufalým výrazem ve tváři, se obrátila na obě ženy.

 Ty jen rozpačitě pokrčily rameny, ale jejich uhýbavý pohled ji usvědčil v tom, že ví více, než ji jsou ochotny sdělit.

 Když se ráno probudila ve své posteli, po noci plné vášně a touhy, nebyl tam. 

Celou noc, se s ní miloval, a ona byla v tu chvíli, tak moc šťastná. I přes svou nezkušenost, poznala, že jeho touha se jí dotýkat a čistá a syrová radost a vášeň z její odezvy, byla i pro něj více, než si dokázal přiznat a představit. 

Bral si ji zoufale a naléhavě. S takovou pokorou a neskrývaným překvapením nad tím, že i ona, po něm touží stejně, jako on po ní. 

I ona, poznala, že stále nedokáže uvěřit tomu, že se jí zdá krásným, když omámeně a vzrušeně, hladila jeho jizvy na tváři a na jeho hrudi.

 A o to více jí ranilo, když se ráno probudila, a on byl pryč. 

„Musím..., musím ho vidět. Musím s ním mluvit..., Martho. Prosím." Zašeptala naléhavě a do očí se jí nahrnuly slzy.

 Najednou dostala tak hrozný strach, že se jí opět začne vyhýbat, že zpanikařila. To nesmí připustit. Ne, když si již v plné míře uvědomila, že ho miluje. Jeho..., ne pána z Coldwellu a svého muže.

 Však ho viděla jen jednou. A jediné, co si pamatuje, a co již nyní se také pomalu začíná vytrácet z její paměti, byla svatba a svatební noc.

 „Miluji ho." Zašeptala a zkroušeně se sesunula, na dubovou stoličku.

 „Milujete našeho krále, paní?" otočila se na ní Martha a zarazila se v pohybu.

 Tak ráda, od ní slyšela tuto informaci. Samozřejmě si byla vědoma toho, co se mezi nimi, tu noc stalo. Jejich hlasové projevy, nedaly se přeslechnout, ale stále si byla vědoma toho, že Elisa neví ani z poloviny tolik, co má být řečeno. 

„Ano Martho, miluji. Miluji, jsem si tím jistá. Však mé srdce, touží jen po jediném. Být s ním. S ním. Ne, s pánem z Coldwellu. S mužem, kterého ani pořádně neznám. Jehož viděla jsem jednou v životě. Vím jen, že jsem jeho ženou..., avšak má paměť, ani mé podvědomí, nečiní si žádných starostí, nároků, ani smutku, po jeho nepřítomnosti." Zavzlykala a skryla svou tvář do dlaní. 

Její tělo, otřásalo se v záchvatu pláče. Nedokázala tomu zabránit. Byla tak zmatená, ze svých pocitů. Zoufale toužila po tom, aby ji znovu obejmul, ale nejvíce, po konečném rozhřešení. 

Již když se ráno probudila, byla si vědoma toho, že si přeje jediné, zrušit svůj sňatek s pánem s Coldwellu.

 „Ani nevíte, jak ráda, slyším z vašich úst, tuto informaci, paní. Avšak, nemohu vám pomoci, v jejím rozhřešení." Povzdechla si Martha a přistrčila před ní, talíř s jídlem. 

„Musíte jíst. A přestaňte plakat. Náš král, by nebyl rád, kdybyste se trápila, kvůli němu. Ne teď, když doufá. Když my..., všichni doufáme, že sémě, které zasel do vašeho lůna, se ujalo."