SRDCE Z KAMENE 56 KAPITOLA

 Elisa se dívala do tváře svého manžela, a uvědomila si v plné síle, že nemá ani ponětí o tom, kdo je. Že je jeho žena. Matka jeho dětí.

 Díval se na ní, a jeho pohled, byl studený jako led. Skoro nepřítomný. Jeho zrak, spočinul snad, až na dně, její duše. 

„Tvým hříchem, je neposlušnost," řekl najednou, „necudné myšlenky. Touha po ukojení. Smilstvo a chtíč."Jeho oči zaplanuly. Natáhl k ní ruku, a chytil ji pod krkem. 

Elisa se vyděšeně podívala, do Rodanovy tváře. Na jeho obličeji, nepohnula se ani brva. Ani jediný sval. Ani náznak, nějaké emoce.

 „Musím tě zabít. Jsi si vědoma, svého hříchu? Uvědomuješ si důsledek, svého počínání?!"

 Zalapala po dechu, jak snažila se, popadnout dech. Pak zatřásla hlavou k odporu.

„Nejsem vinna, pane." Zašeptala přidušeně, a z očí se jí spustily slzy. 

Najednou ji pustil.

 „Cožpak je hřích, milovat? Je milování hříchem? A je hřích, po někom toužit tolik, že nedá se to snést?"

Zaváhal. Jeho oči, zakroužily v její tváři, a měla pocit, že to bylo poprvé, kdy si jí vlastně pořádně všiml. 

Již se nedíval skrz ní. Jeho pohled, náhle nebyl tak prázdný a bez zájmu. Naopak. 

Najednou zvedl ruku, a prstem setřel slzu z jejího obličeje. Udiveně si vložil prst do úst. 

„Je-li, touha hříchem??" vydechl náhle a naklonil hlavu na stranu. 

Poodstoupil, a přejel pohledem, celé její tělo.

 Elisa náhle měla chuť se zakrýt. Schovat před ním, svou nahotu. Pak si ale uvědomila, kdo vlastně je. Však je jejím manželem. Mužem, kterého tolik milovala.

Svěsila ruce podél těla a zavřela oči. Cítila, jak si ji prohlíží. Jak se zájmem zkoumá, každičký kousek, jejího těla. 

Stud znenadání, zachvátil její duši. Tak moc, se před ním styděla, ale ani se nepohnula. 

Nečekaně ucítila, chladný dotek jeho prstů, na svém krku. 

Ten dotek, pokračoval stále níže a níže. Dotkl se jejího prsu. Břicha. Přejel po jejím pupíku, a prsty zajel mezi chloupky, nad jejím klínem.

 Vzrušeně vydechla. Prostě tomu nedokázala zabránit. Její srdce bilo nyní tak mocně, že to jistě musel, slyšel.

 Neodvážila se však otevřít oči. Zhluboka oddychovala, a když jeho prsty, zajeli mezi její nohy a opatrně zkoumaly záhyby jejího lůna. Když jeden z jeho prstů, zabloudil, dovnitř, vykřikla. „Rodane!"

 Překvapeně se odtáhl a přimhouřil oči v údivu. Pak vložil prst do úst a vydechl.

 „Je toto touha, která stravuje tvé tělo?" zašeptal.

Její chuť, byla omamná. Byla tak sladká. Najednou se mu zdálo, že již podobnou příchuť, jistě někdy na jazyku měl.

Zatřásl hlavou k odporu. Měl by ji zabít. Jistě měl. Celé jeho vědomí, mu to napovídá. Nutí, ho to udělat. Ale jeho tělo, jakoby se najednou vzepřelo. Prostě to nedokázal. 

Znenadání, se otočil a nasedl na koně. 

„Již nikdy, se tu neukazuj, rozumíš?! Již nikdy, sic budu muset splnit, co jsem slíbil." Dlouze se na ní podíval, a pak pobídl svého koně.