SRDCE Z KAMENE 61 KAPITOLA

 Elisa ztěžka polkla. Jeho prsty, na její tváři, studily jako led. Ale jeho dotyk, vyvolával v ní i přesto, nepředstavitelné vzrušení. Zavřela oči a vydechla. 

Díval se na ní, a jeho rudé oči, jí propalovali pohledem. Vypadalo to však, jakoby si nedokázal pomoci. Jakoby zamrzl v pohybu. 

Jemně, jenom konečky prstů, se dotýkal její líce a udiveně zkoumal její reakci.

 Když pokračoval níže, na její krk, zvrátila hlavu, a zasténala.

Její odezva ho udivila natolik, že si překvapeně odfrknul. 

Však by se ho měla bát. Je její soudce i kat, ale místo toho cítí, zcela něco jiného. Něco, co ještě nikdy nezažil. Jeho dotek nevyvolal nikdy v žádném odsouzenci, takovou odezvu.

 Zatřásl hlavou k odporu. Docela se mu to líbilo. Nedokázal to pochopit. Snad již jen ze zvědavosti, pokračoval o trochu níže a dotkl se jejího prsu.

 Vykřikla, a její tělo se roztřáslo touhou. Zhluboka se nadechl a zvedl i druhou ruku. 

Oběma dlaněmi, stiskl její ňadra. Oči se mu rozšířily v úžasu, když se mu skoro bezvládně, svezla do náručí.

 Na moment zaváhal a zakroužil v její tváři. Cítil, její touhu. Nebála se ho. Toužila po něm, a to ho ještě více překvapilo.

Několik dlouhých vteřin, ji držel v náručí a pak ji položil na zem. 

Prohlížel si její nahé tělo, třesoucí se, pod jeho pohledem. Toužící však, a tak žádostivé. 

Zatřásl hlavou, a pak přeci jen, dotkl se jejího břicha. Zajel níže, až tam, kde končil chomáč jemných chloupků, a dotkl se jejího přirození. 

I on sám, vydechl, když zajel prstem do jejího lůna.

„Je toto touha?" vydechl najednou, a jeho rudé oči, potemněli. 

Vlhko, mezi jejíma nohama, třesoucí se tělo a vzrušené vzlyky, nenechali již, ani jeho, na pochybách.

 „Prosím," zasténala Elisa a vztáhla k němu paže, „prosím, můj pane. Vezměte si mě. Prosím, nevydržím již takovou vášeň a touhu." 

Zaváhal. Dlouho se na ni díval, ale nakonec sáhl k opasku svých kalhot. 

Aniž by z ní spustil zrak, rozepnul svůj poklopec. Opatrně roztáhl její nohy a klekl mezi ně.

Nyní i on, pociťoval jemu neznámé stavy, blížící se šílenosti. Stavy, které byly mu naprosto neznámé. Cizí. Jeho tělo, si najednou dělalo, co chtělo. 

Zhluboka se nadechl. Ten pocit, že může sotva popadnout dech. Že celé jeho tělo, se třese, a že slyší snad, i krev bublat, ve svých žilách, neznal. Dokonce byl překvapen, i z reakce svého těla. Však byl plně připraven, si ji vzít. 

Zhoupl se v bocích, malinko stáhl kalhoty, a pak jedním mocným trhnutím, do ní vstoupil.

 Vykřikla. Oba, vykřikli zároveň.

Začal se pohybovat, jako zběsilý. Celým jeho tělem, procházeli tak nepředstavitelné záchvěvy rozkoše, že si to nedokázal představit. 

Zběsile přirážel, a díval se přitom, jak ona dívka, mu vychází vstříc. Jak pomáhá mu pánví. Vzpíná k němu svoje ruce a toužebně vzdychá.Ten pohled, byl pro něj tak nový, a tak moc žádostivý. 

Když vyvrcholil do jejího lůna, chvíli zůstal tak. Nechtělo se mu, ještě opouštět její tělo. Čekal, až dozní poslední záchvěvy.

Pak natáhl kalhoty. Seděl nad ní, a nic neříkal. Jen se kochal tím, jak tato dívka, opojená vášní, zpocená a toužící, leží, a poznal, že se mu zcela, a beze zbytku, oddala.

„Nerozumím tomu," zašeptal a dotkl se její kůže, „měl bych tě zabít. Musím, tě zabít, a přesto, toužím po tom, s tebou znovu obcovat."