SRDCE Z KAMENE 69 KAPITOLA

 „Měl bych..., měl bych jít." Vydechl ztěžka Rodan. 

Ale Elisa, jakoby ho snad ani neslyšela. Omámeně se dotkla jeho nahé hrudi, a z jejího hrdla, vydral se toužebný vzdech. 

Pomalými dotyky svých prstů, putovala po jeho kůži. Její oči, vyjadřovali vše, co cítila. Touhu. Lásku. Pokoru a obdiv. 

Milovala ho tolik, že ani na moment nezapochybovala, že by na jejich lásce, mohlo být něco špatného, nebo snad dokonce nebezpečného.

 Rodan se zhluboka nadechl. Ten jemný dotyk jejích prstů, vyvolával v něm nepředstavitelné pocity. 

„Eliso..., já..., ani nevíš, jak moc bych chtěl, ale..."

 Nenechala ho domluvit. Sklonila se k němu a přikryla jeho rty svými.

 Zasténal, ale odtáhl se na délku paží.

 „Je to..., je to nebezpečné. Každým okamžikem, nastane noc. Nemůžu to udělat." Zaúpěl a třesoucími prsty, se dotkl její tváře. 

„Ale jestli to neuděláš, zemřu i tak." Zašeptala, a jedna malá kapka, svezla se přes hradbu jejích řas. 

Vzala jeho dlaň do své a položila si ji na srdce.

 „Bije jen pro tebe. Za nás oba. Tak již mne pomilujte, můj pane, nebo zemřu." 

Na několik dlouhých a nekonečných vteřin, bylo ticho. Rodan se ani nepohnul. Jen stále se zvětšující frekvence jeho dechu, naznačovala, jeho rozrušení. Opatrně setřel slzu z její tváře.

 „Miluji tě, Eliso." Zašeptal a znovu se nadechl.

 Na moment zavřel oči, ale když je zase otevřel, věděl, že prohrál. 

Přivinul si ji do náručí a hladově ji políbil. Něžně a vroucně. 

Ale Elisina odezva na jeho polibky, nenechala ho chladným. Toužila po něm. Poznal to, a on stále ještě, to nedokázal pochopit.

Vlastně se divil pokaždé, když k němu s obdivem vzhlédla. Když ho s láskou líbala. Když ho vášnivě hladila a vzrušeně sténala, pod jeho dotyky. 

Dívat se na její vzrušení. Na její touhu a vášeň, bylo pro něj víc, než ona kdy, dokázala pochopit. Však to bylo poprvé, kdy k němu nějaká žena, takto vzhlížela. K němu, ne, pánu s Coldwellu.

 „Ach má paní, bůh mi odpusť, ale je to silnější, jak já." Vydechl a tehdy se úplně ztratil.

 Zuřivě se vrhl na její ústa, a když mu vpletla prsty do vlasů, z hrdla vydral se mu, naléhavý sten.

 Aniž by jí na moment přestal líbat, rozepnul si jednou rukou svůj poklopec. Malinko se zhoupl v bocích, aby vysvobodil svou pulsující chloubu, a pak do ní jedním trhnutí pánve vstoupil. 

Jejich společný výkřik, rozlehl se po chodbách hradu.

 „Ach Eliso..., tolik tě miluji..." šeptal mezi přírazy a neustále zasypával drobnými polibky, její tvář. 

A její odezva, ho ještě více rozpalovala. To, že se k němu tiskla, že mu pohyby své pánve pomáhala a vzpínala se k němu, ho zcela odzbrojilo. 

Přestal vnímat čas, realitu i prostor. A ani jeden z nich si nevšiml, že za oknem vyšla první hvězda. 

Jeho vášeň, touha, vzrušení, to vše, na něj působilo tolik, že nepřestal ani na moment, když jeho srdce zkamenělo. 

Ani na malou chvíli, se nepřestal pohybovat, v jejím těle. Drobné bodnutí u srdce a třes těla, přikládal v tu chvíli svému vyvrcholení.

 „Miluji tě, Rodane!" vykřikla i Elisa, když se roztřásla, v návalu orgasmu. 

Ještě několikrát přirazil.  A pak jako na povel, aniž by opustil její tělo, zůstal v úžasu se dívat, do její tváře.