SRDCE Z KAMENE 71 KAPITOLA

 Rodan vztáhl ruku k Elisině tváři a jemně ji pohladil. Nemohl uvěřit tomu, co cítí. 

„Takže..., láska?" Zašeptal a zapátral v jejím obličeji.

 Elisa jen němě přikývla, a přikryla jeho dlaň svou. 

„To strach, který svírá mé útroby. Tíseň na hrudi. Zoufalá touha po tom, tě ochránit. Bolest duše, i těla..., to je láska?" řekl zamyšleně a zatřásl hlavou k odporu.

 Jakoby sám sobě, chtěl onu myšlenku vyvrátit. Ale když k ní znovu vzhlédl, věděl, že se mu to nepodařilo. 

„Nevím, co mám na to říci. Jen vím, že nejsem ten, koho bys měla milovat. I má duše, je černá, Eliso. Černá, jako nejtemnější noc, které jsem pánem." 

„Ne! To není pravda, můj pane. Však kdyby tomu tak bylo, dokázal byste ve svém srdci cítit lásku? Bolest, nebo strach?" 

Po jeho tváři, přelétl smutný úsměv. Nechápal, jak mu může toto křehké stvoření, tak moc důvěřovat. Však čím je? A co provedl jí. 

Jen pouhá vzpomínka na to, když se mu svezla mrtva do náručí, byla pro něj tak bolestná, že tomu nedokázal uvěřit. Již tehdy, se jeho srdce poprvé otřáslo. Cítil, jak se v něm cosi hnulo. Něco takového, se mu stalo poprvé v životě. 

„Já sám, jsem ďábel v lidské podobě. Jsem noční můra, všech hříšníků. Ale nejhorší je..., že já sám, si zasloužím být souzen. To co jsem provedl tobě, Eliso, to nelze odpustit." 

Po jeho tváři, zkápla jedna slza. Cítil, jak její vlhká stopa, klouže po jeho obličeji a zmateně se na ní podíval. Nahlas polkl, když ji setřela svým palcem.

„Již jsem vám odpustila, můj pane. Přeci i toto, je důkaz, že jste toho hoden. Miluji vás, a nikdy, tomu nebude jinak. Vy přeci nejste ten, kdo by tu měl být souzen. Soudcem jste vy, a jediný odsouzený, pán z Bamberku."

 „Pán z Bamberku..." pronesl po několika vteřinách zahloubaně.

Jakoby si teprve nyní v plné síle uvědomil, co jí hrozí. Dlouho, již doufal v jejich setkání. Tak dlouho prahl po tom, vykonat nad ním, svůj soud. Jeho jazyk, byl plný jedu. Bylo mu jasné, že setkal-li se s tímto bezelstným stvořením, lehce by ji dokázal oklamat.

 „Co přesně, ti pán z Bamberku řekl?" vydechl a chytil ji za ruce, „mluv, Eliso! Je to důležité."

 „Ach, můj pane. To co mi řekl, bez toho, nemůžu splnit. Mým přáním, má být návrat, pána z Coldwellu. On je přesvědčen, že miluji jeho. Že on, je ten, kdo v mém srdci vězí." 

„A zakládá se jeho domněnka, třeba jen částečně, na pravdě?" zašeptal Rodan a povytáhl obočí.

 I přesto, že si nepamatoval nic z toho, když jeho srdce bilo, tušil, že je to důležité. 

„Sám, jistě znáte odpověď, můj pane. Netoužím, po pánu s Coldwellu. Sic je jeho tvář krásná, ta vaše, je pro mne krásnější. Miluji vás. Vás, a krále této země." 

Její slova, zněla mu v hlavě, ještě dlouho po té, když se snažil zpracovat tuto informaci. Poznal, že mu nelže. Cítil, její lásku, a věřil jí.

 Jen jeden malý detail, který spojoval ho s králem této země, mu stále nějak unikal.

 „Musím zničit, váš obraz na zdi." Uslyšel její slova, jakoby z dáli, protože se mu v hlavě honila spousta otázek.

„Můj..., můj obraz?" vydechl konečně.

 A další bodnutí, u jeho srdce, otřáslo jeho tělem. 

Zavřel oči, a najednou tři obrazy, na chodbě tohoto hradu, viděl před sebou. Jakoby je znal, již odjakživa. 

Však prostřední obraz, ten, který byl v mlze skryt, patřil jemu. A patřil muži, kterého Elisa opravdu miluje.

 Chytil ji za ruce a naléhavě se zadíval do jejích očí. 

„Nyní mne dobře poslouchej, Eliso. Nesmíš učinit nic z toho, co ti pán z Bamberku pověděl. Nic, rozumíš?" zatřásl jí, a ona jen překvapeně přikývla, „zítra, v den tvých narozenin, pán z Bamberku, bude chtít slyšení. Ty však zařiď, aby neodešel dříve, než vyjde první hvězda na nebi."

 Když Elisa znovu přikývla, pohladil ji po tváři. Jeho mysl, byla najednou čistá. Všechno, mu bylo náhle jasné. 

Ačkoliv tomu nemohl stále uvěřit, byl to on. On, koho Elisa milovala. On, a král, této země, coby jedna, a táže osoba. 

„Nikdy bych nevěřil, že to někdy, byť na malý okamžik, přijde na mou mysl. Že někdy vypustím ze svých úst, to co ti nyní řeknu, Eliso, ale..., bůh tě ochraňuj, a bůh ochraňuj moji duši..., miluji tě. Miluji!"