SRDCE Z KAMENE 72 KAPITOLA

 „Můj králi, je čas." Zašeptala Martha a změřila si ho pohledem. 

Stál u okna, a byl připraven. Na vše. 

Znala, jeho tíseň a strach. Snad poprvé, za ta dlouhá staletí, cítila jeho obavy z budoucnosti. 

Byl oblečen ve svůj dlouhý černý královský plášť a na krku se mu houpal zlatý řetěz, se znakem jeho rodu. 

I ona, pociťovala stejných obav. Však nadešel den zúčtování. Pán z Bamberku, opět nezklamal. Na dnešní den, den narozenin královny Elisi, dokázal vyburcovat všechen lid a sjednotit své stoupence, a všichni se přišli přesvědčit, že královnina láska, snad dokáže zachránit jejich království.

 Obtěžkal jejich mysl představou, že královna selhala. Volal po smrti té, která nedokáže vysvobodit toto království, ze svého zmaru.

 Lidé chtěli důkaz jejich lásky, a tak jim Rodan z balkónu svého hradu, poprvé, ukázal své syny. Ale ani toto, však nestačilo k tomu, aby přesvědčil pána z Bamberku.

 Vynutil si královské slyšení, a on, ho musel přijmout. V přijímacím sálu hradu, sjednotili se jeho stoupenci a lid tohoto království, a čekali na příchod, svého krále.

 „Kdyby se stalo cokoliv, Martho, musíš mi slíbit, že odvezete mé syny a mou ženu do bezpečí." Zašeptal, aniž by se otočil od okna.

 „Vaše žena, je silnější, než tušíte, můj králi." Přikývla Martha. 

Tak nerada ho viděla, v takovém stavu beznaděje. Jeho obraz na zdi, stále zakrýval jen zamlžený opar. A on stále čekal na to, co se pod ním skrývá.

 Den co den, se s nadějí zadíval na prostřední z obrazů, ten ale stále neodkryl, své tajemství. Znamenalo to však jediné, srdce jeho ženy, stále tápe v nevědomí. Stále ještě si v plné míře nepřipustila tu skutečnost, že může milovat někoho takového, jako je on. 

A vlastně se ani nedivil. Po té, co jeho srdce zkamenělo, ho dokázala vidět takového, jaký opravdu byl.

„Nikdy nemůže milovat svého krále, Martho. Je nemyslitelné, aby dokázala milovat někoho takového, jako jsem já. Stále tápe v mlžných představách. Pán z Coldwellu, je ten, do kterého se zamilovala, při prvním pohledu na něj. A ani král této země, byť by ji miloval sebevíc, nedokázal mlhu na její mysli rozehnat."

 „Odpusťte, králi, ale i vaše mysl, je zamlžena mlhou bolesti. Každý vidí, že ten, koho královna miluje, jste vy. Však ani vaše kamenné srdce, nedokázalo ji vyvrátit tuto lásku."

 Rodan bolestně zavřel oči. Jeho kamenné srdce. Může mu přeci někdy odpustit? 

Jen představa toho, když spatřil její tělo v lovecké chatě bez hnutí, byla tak zdrcující. Tehdy chtěl zemřít. Vyrvat si srdce z těla. Vyměnit svůj život za její. 

A to, že vzápětí, ji znovu sevřel ve svém náručí, nebyla jeho zásluha. On selhal. Nedokázal v sobě, jako pokaždé, potlačit své prokletí. 

Jeho kamenné srdce, nedokáže přeci milovat. Ani ona, nedokáže probudit ten studený kámen k životu. Byl si tím jist. A byl rozhodnut, udělat všechno na světě, co by zabránilo tomu, aby se jí něco přihodilo.

 Neměl jí to za vinu. Nepociťoval žádných provinění, z jejího ohledu. Byl jen jeden viník, a tím, byl on.