SRDCE Z KAMENE 74 KAPITOLA

 „Můj Pane." Uklonila se Elisa a poklekla před svým králem.

 Rodan se zhluboka nadechl. Opět neuposlechla jeho příkazů. 

 Slizký pohled pána z Bamberku, nasvědčoval tomu, že je s nastalou situací, nadmíru spokojen.

 „Vstaňte, má paní. Vám nepřísluší, klečet před svým králem. I když nemohu říci, že bych byl spokojen s tím, jak neustále, porušujete mé příkazy." Zašeptal a přejel svou ženu pohledem. 

Byla tak nádherná, a její pohled plný lásky, dával mu naději, že se pán z Bamberku, přeci jen mýlí. 

Za každou cenu, ji chtěl ušetřit konfrontaci s ním. Strach o ní, byl silnější, jak jeho pud sebezáchovy.

 „Má královno," uklonil se pán z Bamberku, „jsem potěšen, že jste nás poctila, svou přítomností. Ale je mou povinností, vám položit několik otázek." Přikrčil se pod přísným a zlověstným pohledem svého krále, ale ani obava z jeho hněvu, nezabránila mu pokračovat. 

„Rád bych..., a mluvím zde i za váš lid, královno. Rád bych věděl, zda vaše city, k našemu králi, jsou upřímné. Zda vaše srdce, touží zrovna po jeho lásce. Zda vaše duše, nebloudí v mylných představách, a zda váš chtíč, je obrácený zrovna jeho směrem. Protože já, v to nevěřím!" vykřikl, a v sále to zašumělo. 

Neúprosný pohled krále, ho trochu zarazil, ale byl si vědom toho, že nemůže nic dělat. Byl nucen, přistoupit na jejich konfrontaci, chtě, nechtě.

 „Však každému, v tomto sále je známo, co krále potkalo. Každý si je vědom toho, že po narození tvých synů, měla vysvitnout naděje, na naše vysvobození. A přesto, se tak nestalo!" otočil se směrem do sálu, „a nestalo se tak proto..., že milujete pána z Coldwellu." 

Elisa zalapala po dechu, nenechal ji však reagovat a znovu se obrátil, k bouřícímu se sálu. Nespokojený, vystrašený, a strádající lid, ovlivněn jeho neustálím pobuřováním, se začínal vzpouzet. 

„Je totiž možné, že královi potomci, nejsou počati jím, nýbrž pánem z Coldwellu, který vám učaroval, svým zjevem."

 Výkřiky nespokojenosti a hučící dav, byla voda na mlýn pána z Bamberku, který ještě více přitvrdil.

 „Přeci je všem jasné, že nemůžete milovat někoho takového, jako je ten, který se zrodí, když první hvězda vysvitne na nebi."

 „Tak dost, pane z Bamberku! Zapomínáte na to, s kým mluvíte?!" zahromoval Rodan, a on se ještě více přikrčil. 

„Nedovolil bych si nic, co není v mé kompetenci, můj králi, ale mám právo na to..." 

„Právo?!" vyplivl to slovo Rodan, jakoby ho pálilo na jazyku, „tvým právem, není urážet svou královnu. Můžu tě rozmáčknout, jako červa." Hnul se jeho směrem, ale prosebný Elisin pohled, ho zastavil. 

„Dovolte mi můj pane, mu na jeho troufalou otázku odpovědět." Zašeptala, a když zaváhal, obrátila se ke krčícímu se, pánu z Bamberku.

 „Není pravda nic z toho, co zde říkáte. Snad někdy, byla jsem očarována zjevem pána z Coldwellu, ale mé srdce, patří jen, a pouze jedinému muži. Vašemu králi. Miluji ho. A bůh, je mi svědkem, že vše, co zde říkám, je pravdou. Je jen jediný viník, a tím jste vy! To vy, jste obalamutil mne, abych v dobré víře prchla před tím, koho tolik miluji. To vy, jste vinen vším, co potom následovalo. Ne já. Ani láska, kterou cítím k vašemu králi."