JAKO LED 13 ČÁST

 Když si po několika hodinách, divokého, vášnivého a nenasytného milování, přivinul Ethan Jennifer do náruče, láskyplně ji pohladil po tváři.

 „Nemohu uvěřit tomu, že se to děje, Jennifer. Něco tak krásného, jsem ještě nezažil." zašeptal.

 „Ani já ne, Ethane." Opět nedokázala zabránit tomu, aby její tvář, polil ruměnec. 

„Miluji tu tvoji plachou stydlivost," usmál se, a zadíval se jí do očí, „znám již každý milimetr tvé kůže, a troufám si tvrdit, že i ty můj. Není kousek, který bych nepolíbil, a ty, se přesto červenáš."

 Spokojeně a šťastně, si ji přivinul do náručí, a když mu položila hlavu na hruď, políbil ji do vlasů.

 Usmíval se, a vlastně ani nevěděl proč. Připadalo mu, jako kdyby jeho mozek přepnul na jiný level. 

Srdce mu bušilo. Krev se mu vařila v žilách. Tep divoce bušila, a jeho mysl, ovládla jen jedna, jediná myšlenka. Láska. 

Ještě nikdy, se takto necítil. Zamiloval se. Přiznal si to s plným vědomím, a přitom se cítil tak moc šťasten.

Ještě před několika dny, by ho něco takového ani nenapadlo. Všechny jeho myšlenky, se ubírali zpátky, k té hrůze, na kterou nemohl zapomenout. 

Ještě stále se budil ze snu, zpocený a vyčerpaný. A nyní, jako kdyby mávl kouzelným proutkem, bylo to pryč. 

„Řekni mi, jak ses zde vlastně ocitla, Jennifer? A co děláš? Chci o tobě vědět všechno." 

 Jennifer se napjala jako tětiva. Ležela na jeho hrudi, a on ji neustále hladil po paži.

 Zaváhala. Co mu má říci? Nedokázala v hlavě vymyslet jediné, kloudné vysvětlení, proč se ocitla zrovna zde, a sama v horách. 

„Já..., píšu..., píšu článek o zdejších horách." Zalhala. 

Nemůže mu přeci říci, že ho tu hledala, a že píše zrovna o něm. Však jí Margaret říkala, že je její syn, k novinářům nedůvěřivý. 

Cítila, jak se jeho tělo napjalo. Jeho ruka ustrnula. 

„Ty jsi..., novinářka?" vydechl. 

Nadechla se, aby si dodala odvahy, a vzhlédla k němu.

 „Ano. To..., přeci není problém?" podívala se na něj nevinně a pohladila ho po tváři.

 Chvíli se jí díval do očí a mlčel. Nic neříkal, jen zpracovával ten fakt, že zrovna kousek od jeho srubu, se zjeví novinářka.

 „Nebo ano?" její hlas zněl naléhavě. 

A přísahal by, že její oči, se zaleskli. Kruci! Tohle ale nechtěl.

 Zamiloval se do ní. Miluje jí a má pocit, že ani on, ji není lhostejný. 

Nemůže být přeci stále tak nedůvěřivý, k tomuto řemeslu. A všichni nejsou stejní.

 „Ethane?" její hlas zněl o mnoho naléhavěji. A měl pravdu, po tváři jí stekla slza.

 Nejraději by si nafackoval.

 „Ne..., doufám, že ne." Zašeptal, a setřel její slzu s tváře. Vyslovit to, dalo mu spoustu sil, ale zjistil, že láska k ní, je silnější, než jeho obezřetnost. 

„Jistě, že ne, Jennifer. Jestli tě sem zavedl jen článek o zdejší fauně a flóře, můžu ti být nápomocen. Znám tu každý kámen. Strom, rostlinu..." na moment se odmlčel, a vzal její tváře, do svých dlaní, „věřím ti, Jennifer. Zamiloval jsem se do tebe, a udělal bych všechno na světě, aby to bylo i naopak. Udělám cokoliv, aby sis mě zamilovala." Zakroužil v jejím obličeji a pohladil ji po vlasech.

Konečně to vyslovil. Po prvé v životě, vyznal lásku ženě. 

A malý hlásek, který ho varoval, odsunul kamsi do koutku své mysli.