SRDCE NAD PROPASTÍ 19 ČÁST

 Když přišel Kiefer, do Nicholasovy pracovny, stál Nicholas zády k němu, a díval se zamyšleně z okna. Nic neřekl, i když si musel být vědom, jeho přítomností. 

Kiefer se postavil, a čekal. Věděl, jaké dilema, se v Nicholasovi odehrává. Jemu byla jasná, celá situace. Neměl to lehké. Musel se rozhodnout, a neměl na to, moc času. 

Nepsané zákony, které v mafii panovaly, byli neúprosné. Věděl, že by pro Nicholase bylo jednodušší, Isabelu nemilovat. Takhle měl svázané ruce láskou k ní.

 I Kieferovi, srdce bušilo, jako o závod. Svého otce miloval, i když nikdy nesouhlasil s tím, jak Isabelu vychovával.

 Snad si bláhově, v rodičovské lásce, ke své holčičce myslel, že uchrání-li ji, od krutého života mafie, součástí které, byl i on, že bude šťastná. Že nebude prožívat dětství ve strachu a napětí. Byla to chyba. Věděl to on, a věděla to i jeho matka, ta s tím ovšem, nedokázala nic udělat.

 A věděl, i že jeho otec, s klidným srdcem příjme, Nicholasův rozsudek. 

Najednou se Nicholas otočil. Jeho tvář, byla kamenná, jako vždy. Jen jeho oči, prozrazovali bolest, kterou cítil. 

Pomalu vytáhl pistoli, ze svého stolu, a zasunul do pouzdra, u pasu. Pak vzal své sako, oblékl si ho, a konečně se na něj podíval. Rozhodl se. Poznal to. Jeho rozhodnutí respektoval, i když samotnému, srdce krvácelo. 

Jejich pohledy se setkali, a tehdy Kiefer poprvé v životě, viděl ve tváři svého bosse, zalesknout se slzu. 

Tohle mu Isabela, nikdy neodpustí. Nikdy. Ale zachrání tím ji, a životy své rodiny, a vlastně i jeho.

 Kiefer jen nepatrně pokývl hlavou, a vykročil směrem ke dveřím, za Nicholasem. 

Když tři černá auta zastavila před haciendou Ralpha Walshe, z aut vyskákalo několik bodyguárdů, a zkontrolovalo okolí. 

Po té Kiefer otevřel Nicholasovi dveře, a ten, po několika dlouhých vteřinách, vystoupil. 

Jeho otec, již na ně čekal. Matku, již dávno poslal pryč, tím si byl Kiefer jistý, on ale očekával, svůj rozsudek.

 Nicholas vstoupil do dveří, s Kieferem v patách. Ukázal ostatním bodyguárdům, by čekali venku a zastavil se, uprostřed místnosti. 

Ralph Walsh, vstal ze svého křesla u okna a pokynul jim hlavou. Byl smířený. Byl si vědom, své chyby, i toho, že nemá Nicholas, jiné možnosti.

 „Udělej, co musíš, Nicholasi," řekl Ralph, a nahlas polkl, „jsem vděčný za to, že mou dceru, opravdu miluješ. Jen mi slib, že bude šťastná." Věděl, že kdyby ji nemiloval, mohl zabít ji, a bylo by vše v pořádku. 

Nicholas rozepnul své sako. Na bílé košili, se odhalil opasek, s pistolí. 

„Nic jiného, si nepřeji," řekl Nicholas, po hodně dlouhé době, „miluji tvou dceru, Ralphe. I když jsem ji ublížil, miluji ji, a nedokážu o ni přijít. Jediné, co ti ovšem můžu slíbit, je, že nikdy nedopustím, aby se jí něco stalo. Vždy, ji budu ctít a chránit, jako svou manželku. Jako svou ženu. A budu doufat..., že i ona jednou..." zadrhl se mu hlas. 

Pomalu vytáhl pistoli z pouzdra a namířil ji, na Ralpha. 

Ten poklekl, u jeho nohou, a čekal, na svůj trest.