SRDCE NAD PROPASTÍ 22 ČÁST

 „Nenávidím tě!" vykřikla Isabela a zhroutila se v slzách, k jeho nohám.

 Nicholas stál nad ní, a srdce mu bušilo, jako o závod. Jeho kamenná tvář, nevykazovala žádných známek soucitu. Ale jeho srdce krvácelo. 

„Odnes ji do postele, Kiefere." Zašeptal po chvíli, a když ji Kiefer vzal do náručí, otočil se k baru a nalil si skleničku. 

Věděl, že nastávající dny, budou těžké. Velmi těžké. Její nenávist k němu, a odpor, se jistě ještě prohloubí, a on nesmí povolit. Nesmí na sobě dát znát, jakýkoliv náznak citu, k ní. 

Rozhodl se, že ji udrží při životě, ať to stojí, co to stojí. A to znamenalo jediné. Kiwo Genkei, si musí být jistý, že je pro něj pouhou hračkou. Rozmarem. Chtíčem. Něčím, co může pro své postavení mít, a pro své potěšení, si ji hodlá udržet.

 Pro japonskou mafii, bylo sice manželství nutností, ale jejich ženy, neměli žádná práva, na svůj život. Na ostatní ženy, se dívali, jako na svůj majetek a sexuální hračky, k jejich potěšení.

 Nebylo ani výjimkou, že samotní členi mafie, nabízeli své dcery a manželky, pro sexuální orgie, aby odčinili, tak nějaký dluh, nebo spor. Sexuální násilí, bití, ponižování, bylo zcela běžné, pro jejich potěšení. 

Nicholas věděl, že Isabelina nenávist k němu, bude zcela zřejmá. Neměl by jiné vysvětlení tedy pro to, že touží, aby se stala jeho ženou, než to, že ji nemiluje, ale jeho chtíč, ji vlastnit a podrobit si ji, je silnější. Na to, by Kiwo Genkei, slyšet mohl.

 I když měl obavy, že to, jak se k ní bude muset zachovat, její odpor k němu, ještě zvýší. Neměl si brát v očích Kiwa Genkeie, ženu, kterou miluje, ale svojí hračku. 

Jen doufal, že svůj chtíč a nadvládu nad ní, nebude muset před ním předvést. Toho se bál. Však jako nejobávanější boss mafie na světě, byl i on, přítomen několika svateb, japonských mafiánů.

 Šlo-li, o jejich rozmar, a málo z nich, podle něj, si ženu, brali z lásky, nebylo výjimkou, že si ji pro své potěšení vzal přímo na svatební hostině.

 I poskytnutí jejich ženy pro své potěšení, jejich capovi, přímo na hostině, byla pro ně čest a povyražení. Však byla pouhá hračka, pro kterou, se stala jejich ženou. 

„Isabela už spí, Nicholasi." Ozval se za jeho zády, Kieferův hlas. 

Nicholas jen přikývl, ale ani se neotočil. Potřeboval se vyspat, i on. Potřeboval si odpočinout, a alespoň na chvíli, zapomenout na vše.

 „Děkuji, Nicholasi," zašeptal Kiefer, „jsem si vědom toho, co jsi pro Isabelu udělal."

 I on věděl, jaká pravidla, v japonské mafii fungují. A také věděl, jak těžké, to nyní, Nicholas má.

 Musí jeho sestře, nyní ukázat tvář, toho nelítostného mafiána, a nebrat si servítky, ani k ní.

 Nešlo jen o život jejich otce a matky. Šlo o život jeho rodiny. A v případě, že by Nicholas selhal, a ukázal svou slabost, tedy, že ji bezmezně miluje, šlo by i o jeho život. 

Stal by se v očích Kiwa Genkeie slabým a ovládaným ženou. Tedy zcela nevhodným, k jakékoliv jejich spolupráci. Stratil by respekt a byl by pokládán za slabocha, v rukou ženy. Což bylo zcela nepřípustné.