SRDCE NAD PROPASTÍ 31 ČÁST

 „O..., opovaž se ke mně přiblížit!" vyprskla, a znovu se rozhlédla kolem. Nebylo úniku. Věděla, že by mu nedalo moc práce, ji dostihnout. 

„Co je, Isabelo," cedil skrz zuby, a krok po kroku, se k ní přibližoval, „ ty nevíš, co ti můžu udělat?" S mírně předkloněnou hlavou. Jiskřícíma a planoucíma očima. S tvrdým a zuřivým výrazem na tváři, vypadal nebezpečně.

 Isabela znovu ustoupila o krok. Začala pomalu couvat, a když si všimla, že sáhl k opasku svých kalhot, nahlas polkla. 

„Já..., budu se bránit." Vydechla, když narazila zády do zdi.

 Přilepila se ke zdi. Rukama se chytla stěny za zády a sledovala, jak se k ní pomalu přibližuje.

 „Dobře, lásko. To má rád." Po tváři mu přelétl úsměv. 

Isabela opřela hlavu o zeď. Nedokázala odtrhnout zrak, od jeho hrudi. Z jeho svalů na rukou, a na prsou. Vlnily se při každém jeho pohybu.

 Když její oči zabloudily k jeho vypracovanému břichu a véčku, zbíhajícímu se k lemu kalhot, začala zrychleně dýchat. 

A když rozepnul zip na kalhotách, tehdy kontrolu nad svým dechem, ztratila úplně.

 „Nenávidím tě." Vydechla, ale sama cítila, že ji tón jejího hlasu zradil.

 Zastavil se pouhý krok před ní. Cítila horkost jeho těla, která z něj sálala.

 „Vysvleč se z kalhotek," zavrčel přidušeně, „chci tě vidět nahou."

 Isabela se zhluboka nadýchla. Cítila, jak se začala chvět. Srdce ji bušilo, a dýchala již tak zhluboka, že sotva popadala dech. 

Netřásla se strachy, ale touhou. Jeho nadvláda nad ní. Jeho absolutní moc. Sebejistota, a sex apel, který z něho přímo sálal na všechny strany, ji zcela ovládl.

 Polkla a třesoucími prsty, ze sebe stáhla ten titěrný kousek prádla. 

Znovu se postavila, a opřela hlavu o stěnu. Sledovala, jak odhodil své kalhoty, a když její zrak zabloudil k jeho rozkroku, poznala, jak moc, je vzrušený. I z pod černých boxerek, byla znát, jeho nadměrná výbava.

 „Já..., ne..., nenávidím tě." Dostala ze sebe, ale sama si najednou nebyla jistá, tím, co cítí. 

Polilo ji horko, když se na ni hladově podíval. Cítila, jak teplé vlhko, se rozlilo, mezi jejíma nohama.

 „Já vím, lásko." zašeptal a odhodil stranou, zbytek svého oblečení.

Z Isabelina hrdla, se i proti její vůli, vydralo tiché zasténání. Ač se tak moc bránila tomu, se podívat k jeho rozkroku, stejně jí její tělo zradilo. Vzrušeně vydechla, když spatřila jeho úd, hrdě se tyčící, proti ní.

 „Nechci tě." Vydechla sotva slyšitelně.

 Koutky jeho úst, se zavlnily. Vztáhl ruku, a dotkl se vlhkého místa, mezi jejíma nohama. 

„Ani bych neřekl, lásko," zapředl vzrušeně, a vsunul do jejího lůna, dva své prsty, „jsi tak vlhká. Líbí se mi to." Vložil si prsty do úst a vzrušeně zasténal i on. 

Isabela se pevně chytla zdi za sebou a zavřela oči. Najednou měla strach, že se jinak sveze bezvládně k zemi.

 „Ne..., já..., nechci tě!" pokusila se ještě o poslední odpor, „nechci tě Nicholasi. Nenávidím tě!" poslední slovo, již jen zašeptala. 

„Snad..." ozval se najednou jeho hlas, těsně u jejího ucha, „ale toužíš po mně. A já po tobě," uvěznil její hlavu, mezi svými pažemi,  „Budu tě šukat, Isabelo. Chci z tebe vyšukat, ten tvůj vzdor!"