SRDCE NAD PROPASTÍ 32 ČÁST

 Přirazil ji ke zdi a vrhl se na její ústa. Bránila se jen chvíli. Jen ještě několik málo pokusů o její vzdor proti němu, a pak mu začala polibky opětovat. 

Nejdříve váhavě, když se ale vloupal jazykem do jejích úst, a zuřivě jím sváděl boj s tím jejím, vpletla mu prsty do vlasů.

 Vzrušeně zasténal. Tak moc, po ní toužil. Celé jeho tělo, bylo napjato, jako struna.

Již několik dní měl pocit, že snad každý jeho nerv v těle, kdykoliv si večer lehal vedle ní, touží jenom po ní. Přiváděla ho k šílenství. V každé, své podobě. 

Zuřil, z jejího přístupu k němu. Z její laxnosti k tomu, kým je. Z její lehkomyslnosti. Úplné nevědomosti situace. A i když ji několikrát vysvětlil, že vzhledem k svému postavení, si nemůže dělat ani ona co chce, jako kdyby ho ani nevnímala. 

Šílel z její přítomnosti. Každý večer, když si lehal vedle ní, uléhal s tak mocným pocitem žádostivosti, jaký ještě nikdy necítil. Připadal si jako otrok svojí touhy. Jako její otrok, jen ona, si to vůbec neuvědomovala. 

„Potřebuji to, Isabelo," vydechl do jejích úst, „tak moc tě potřebuji. Chci tě!" Zasténal. A když ucítil, že se chvěje v jeho náručí. Že mu polibky vrací, a vzdychá do jeho úst, úplně nad sebou ztratil kontrolu.

 „Chci tě šukat, Isabelo." Zašeptal přidušeně a vyhoupl si jí do náručí. Po tváři mu přelétl úsměv, když se její oči rozšířily v úžasu, nad jeho vybaveností. 

Držel ji přitisknutou ke stěně. Přidržel si ji za zadeček, a když Isabela vzhlédla dolů, a po její tváři přelétl úžas, ruměnec a touha zároveň, nechal ji dosednout, na svůj penis.

 Oba dva, naráz vykřikli. Isabela ho objala okolo krku. A když se na něm začala pohybovat, tehdy pochopil, jak vypadá šílenost. Však se tak cítil. Vůbec nechápal, co s ním dělá. Jak může, tak něžné a křehké stvoření, mít nad ním, takovou moc. Až se toho děsil.

 Přenesl se s ní na postel. Na malou chvíli, se od ní odpoutal, a Isabelin výraz nesouhlasu, ho znovu rozesmál. Toužila po něm. Poznal to. Již delší dobu pozoroval, její postranní pohledy. Kdykoliv se k ní přiblížil, zvýšil se jí dech. Roztřásla se, ale sama si nevěděla rady, co s tím. 

Zhluboka oddychovala, a když jí roztáhl nohy, neprotestovala. Naopak. Třásla se touhou a vášní.

 „Nechej tomu průběh, lásko. Nedus to v sobě." zašeptal a drobnými polibky, zkrápěl její tělo. Od kořínků vlasů, až po konečky prstů, na nohou. A když se přisál mezi její nohy, vzepjala se jako luk a vykřikla. 

„Nicholasi..., prosím." Sténala, již skoro pološílená. 

„Oč prosíš, Isabelo?" usmál se do jejího lůna, „chci to slyšet." 

Jazykem zkoumal její poštěváček a pysky a sledoval, jak nad sebou ztrácí kontrolu. Pak se na moment odpoutal. Chtěl ji trochu potrápit. Chtěl to od ní slyšet. Potřeboval slyšet, že ho chce.

 Vyděšeně se na něj podívala.

 „Tak co, Isabelo. Chceš, abych tě šukal?" jeho modré oči zajiskřily vzrušením. 

Jeho penis, již byl napumpován k prasknutí, ale potřeboval slyšet, že po něm touží.

 Vztáhla k němu ruce a hodila na něj rozzuřený pohled. „Bože, Nicholasi. Zabiju tě, jestli to neuděláš!"