SRDCE NAD PROPASTÍ 34 ČÁST

 Nicholas měl pocit, že snad nemůže být šťastnější. Uplynul skoro týden, od doby co se milovali, a Isabela mu ještě stále byla nakloněna.

 Cítil její touhu k němu. Věděl, že i pociťuje něco, co by se dalo přirovnat snad k lásce, ale stále tu byl blok, v podobě jejího otce. 

Něco takového, mu nemohla odpustit, ať by ho milovala sebevíce. Nemluvila o tom sice, ale již to vědomí, sic pevně ukryto, v hloubi její mysli, ji bránilo říci mu to, co by tak rád slyšel. Že ho miluje. 

Užíval si tedy každý den, alespoň, jak jen to bylo možné. A doufal, že snad jednou, až bude moci jejího otce přivézt do života, uslyší z jejích úst, tu větu.

 Večer usínala v jeho náručí. Ráno ho s polibkem probouzela. Dvakrát ji vzal na romantickou večeři. Na vyhlídkový let svým letadlem. Bylo to prostě dokonalé. Až na jednu maličkost.

 Od posledního milování, si ji ještě nevzal. I když po ní toužil tak, že ho celé tělo bolelo, a nemohl spát. Však připadala mu tak křehká. Tak něžná a zranitelná.

 I když již naposledy, se jí snažil naznačit, jaký je při milování, najednou dostal strach, že by to nemusela unést. Najednou dostal strach, že by její odpor k němu, a nenávist, se znovu mohla vyjevit.

 Doposavad mu to nevadilo, a ani to neřešil. Jeho děvky, snesli všechno. Pro jeho moc a peníze, by se snad nechali i zabít. Ale nyní, to bylo jiné. Nemohl o ni přijít. To by nikdy, neunesl.

 On, Nicholas Kendall. Boss mafie Nostra Victorie, byl mocný. Byl vychován již od dětství k tomu, aby přežil. Byl tvrdý. Neúprosný. Arogantní a nelítostný. 

Naučil se neprojevovat emoce. Neprojevovat slabost, ani cit. 

Lásku, nenávist, cit, touhu, žádnou emoci, nespatřil u něj nikdo, krom jeho rodiny. Tam byl svůj. Snažil se o to.

 I když vůči Isabele, to bylo o něco těžší. Protože, po ní toužil. Potřeboval ji. Tak moc, až z toho šílel.

Díky tomu, jak byl ovšem vychován, se i jeho sexuální chtíč, zformoval do takové míry, který by se mohl zdát Isabele zvrhlým. A z toho měl strach. 

Bál se tolik, že neunese jeho touhy, že jejich sex odkládal, jak jen to bylo možné. 

Však pro něj to, jak si Isabelu dvakrát vzal, neznamenalo znásilnění. On miloval tvrdý. Hrubý. Živočišný. Vášnivý sex. Chtěl ji vlastnit. Spoutat. Slastně trápit. Potřeboval cítit nadvládu, jako ve všem. A strach z toho, že tak křehké stvoření, něco takového neunese, byla čím dál větší. 

Isabela po něm toužila. Již několikrát, by si ji mohl vzít, kdyby chtěl. A i jí, jeho odmítání, trápilo. Ani ona, vlastně nechápala, co se děje. Pro svou nezkušenost, si ani neuvědomila to, co jí naposled, chtěl říci. 

Kdyby ji Nicholas tak nemiloval, asi by to ani neřešil. Jistě. Vzal by si ji, ať se jí to líbí, nebo ne. Splnil by své sexuální představy a touhy, i přes její odpor.

 On ale chtěl víc. Potřeboval víc. Potřeboval její lásku cítit. Potřeboval, aby mu to vracela.

 On byl ten, kdo v jejich vztahu byl otrokem. On byl spoután jejím kouzlem. On byl otrokem svého chtíče, k ní.

 A ona, o tom neměla ani páru.