SRDCE NAD PROPASTÍ 39 ČÁST

 Po několika hodinách, nespoutané vášně, si Nicholas přivinul Isabelu do náručí, a rozvázal jí oči.

 Srdce mu bušilo jako o závod. Najednou dostal strach. Obavy, z její odezvy.

 Cítil, samozřejmě, že byla stejně vzrušená jako on. Poznal její touhu, ale moc dobře věděl, jak dokáže být drsný. 

Neublížil by jí. To by nikdy nepřipustil, natolik měl své chování pod kontrolou. Ale přesto měl obavy, z její reakce, na její nádherný zadeček, který pokrývali dlouhé, rudé šrámy, od jeho rákosky. 

Byl dominantní. Ve všem. Měl nadvládu, tak byl vychován. A měl to rád, i v sexu. Vzrušovalo ho to. 

Jeho děvky, mu to rády dávali, a on od nich, nic jiného nepotřeboval. Je nemiloval. Ovšem nyní, to bylo i pro něj poprvé. 

Najednou se cítil jako panic, po svém prvním sexu, protože to bylo poprvé, kdy se takto miloval se ženou, kterou miluje. 

A bylo to pro něj neuvěřitelné. Měl pocit, že nikdy nebude míst dost. Bylo to úplně něco jiného. Mnohem, a mnohem vzrušující. Nakažlivé. Pohlcující. Lásku, kterou k ní cítil, ještě více znásobila jeho touhu a chtíč. 

„Isabelo." Zašeptal, a když se Isabela podívala do jeho očí, viděla v nich pomalu zoufalý výraz.

 „Pochopím, jestli mne budeš nenávidět, ale tohle jsem já, Isabelo," zakroužil svýma překrásnýma očima, v její tváři, „jsem Dominant, nevím, zda dokáži být jemný. Jen věř, že..., nikdy bych ti neublížil." Řekl skoro zoufale.

 Pak pohladil její zadeček, plný šrámů. Pomalu s posvátnou úctou, hladil oblé křivky jejího zadečku, a pak je políbil.

 Isabela zalapala po dechu. Cítila, že pociťuje obavy, ze svého chování. Viděla zoufalý výraz, v jeho tváři, když se na ní podíval. Ale najednou nedokázala pochopit, proč tomu tak je. 

Však sama, ještě nezažila, nic tak vzrušujícího. Nic krásnějšího, protože, i přes to všechno sama poznala, jeho vášeň a lásku, kterou k ní cítil. A ona k němu.

 Teprve, když mu byla dána napospas. Teprve, když mu zcela oddána, bezbranná, pochopila, jak moc, ho miluje. A on jí. 

Protože, i když byl to, co on říká, Dominant. Hrubý a drsný, stejně byl tím nejněžnějším mužem, ze kterého láska k ní, jen sálala. 

„Věřím ti, Nicholasi," zašeptala a vztáhla ruku, k jeho tváři, „líbilo se mi to." Zčervenala, až ke kořínkům vlasů. 

Překvapeně nadzdvihl obočí. Chvíli kroužil v její tváři, jakoby se chtěl přesvědčit, že je pravda, co říká. 

„Jsi si jistá, miláčku?" vydechl za okamžik, a když přikývla, po tváři mu přelétl úsměv. Přivinul si ji těsněji, a znovu ji pohladil po zadečku. 

„Ani nevíš, jak je vzrušující, ten tvůj nádherný zadeček, lásko," zabručel do jejích úst, „líbí se mi, když ti můžu naplácat. Bože, chraň! Ale ještě nikdy, měl to tak moc nevzrušovalo. Jsi jako droga, které se nedokáži zbavit. Závislost, kterou jsem si vytvořil, a nedokáži bez ní žít. Miluji tě, Isabelo. Miluji tě tolik, až mne to děsí." 

„Taky tě miluji, Nicholasi." Zašeptala. 

Vypadalo to, že zapomněl dýchat. Několik vteřin, se na ni nevěřícně díval. Pak zamrkal, a zalapal po dechu.

 „Řekni to ještě jednou." Vypravil ze sebe, a Isabela měla pocit, že se mu zaleskly oči. 

„Miluji tě, Nicholasi," zopakovala Isabela, „miluji tě, k zbláznění."