SRDCE NAD PROPASTÍ 40 ČÁST

 Následující dny, byly pro Nicholase a Isabelu, jedny z nejkrásnějších. Jejich zamilovanost, z nich jen čišela. 

Nikdo, nemohl pochybovat o tom, že k sobě patří. Ani Nicholasovi nejbližší, ho nikdy, neviděli takto šťastného.

 Snažil se být s Isabelou co nejvíce. Zahrnoval ji pozornostmi a dary. Brával ji na taková místa, o kterých se jí ani nesnilo. 

A dokonce i jeho kamenná tvář, se v její přítomnosti, stávala něžnou a usměvavou. Udělal by pro ni cokoliv. Dal by ji cokoliv. Nedokázal odmítnout nic, co ji na očích viděl. 

Stala se jeho závislostí. Jeho láska k ní, došla až tak daleko, že měl strach, že přestává být sám sebou. 

Byl otrokem své lásky, touhy a chtíče, vůči své ženě. Jejich milování, dosáhlo již takové úrovně, o kterém se mu ani nesnilo.

 Isabela přijala jeho nadřazenost, a oba si chvíle milování, užívali plnými doušky. Najednou si Nicholas nedokázal představit, že by ještě někdy, ho mohla vzrušit jiná žena. Že by ještě někdy mohl zatoužit potom, jiné ženě naplácat zadeček, tak jako Isabele.

 Jeho spokojenost, přímost, a upřímnost, činilo ho bezstarostným. Nijak se před svými blízkými, netajil svou láskou k ní. Netajil svou závislost, na své ženě. Naopak.

 Několikrát, dal jasně najevo, jak moc, ji zbožňuje. Nikdy se za to, co dělal, a čemu věřil, ať to bylo cokoliv, nestyděl.

 I když Isabela nejednou, zrudla až ke kořínkům vlasů, a měla chuť se schovat pod stůl, když s ní přede všemi žertoval. 

„Co tvůj zadeček, miláčku?" zapředl Nicholas a políbil ji, když se připravovali zasednout za stůl k večeři. 

„Nicholasi." Zašeptala Isabela, a podívala se směrem ke stolu. Všichni samozřejmě dělali, jako by je nevnímali.

 Nicholas si ji přivinul k sobě a políbil ji. Rukama obejmul její půlky a pohladil je. 

„Pár dní, si musíme dát pohov, miláčku," zapředl vzrušeně, do jejích úst, „až dostane tvůj nádherný zadeček, přírodní barvu."

 Isabela zrudla, až ke kořínkům vlasů. Ale Nicholas, jakoby to nechápal. Miloval ji přeci. A takový byl on. 

Ona ho přijmula, a milovala, a tudíž, mu bylo jedno, co si kdokoliv myslí. Nestyděl se za to. Nestyděl se ani před svými blízkými za to, že ukázal svou slabost.

 Však ona byla jeho slabostí. Slabost, kterou nikdy neměl. Nesměl si ji dovolit. Byla zakázána. Zapovězena, vzhledem k jeho postavení. 

Jedinou jeho slabostí, byla ona. Doma byl svůj. Ale jen co vyjel za hranici svého domu, stal se opět tím nejobávanějším mužem, na světě. 

Nic, co se týkalo jeho kontraktů, kšeftů. Co se týkalo jeho práce, s Isabelou nikdy neprobíral. S nikým. 

Jediný, kdo mohl nahlédnout pod pokličku jeho záměrů a dění, byl Kiefer. O on jediný také věděl, jak velké starosti, má nyní s Mandim a Genkeiem.

 Mandi byl slizký had, neštítící se ničeho, jen aby dokázal svého protivníka, dostat na kolena.

 Nicholas měl samozřejmě, dobré zdroje, odhalit včas, jeho záměry. A nejednou se mu to i podařilo, ale Mandi byl též chytrý. Nastražil past. Past na jeho ženu. Na Nicholasovu slabost, protože věděl, že ona, jeho slabostí je.

 Věděl to od té doby, kdy málem jeho syna zabil.

A nedokázal mu to odpustit.