SRDCE NAD PROPASTÍ 41 ČÁST

 Isabela se zabrala do regálů s prádlem. Chtěla Nicholase překvapit, a předvést se mu, v něčem, co by mu doslova vyrazilo dech. 

Nejdříve nechtěl ani slyšet, o tom, že by ji pustil na nákupy. Trval na tom, že sám, dokáže koupit pro svou ženu takové prádlo, jaké by ještě více, vyzdvihli její přednosti. Ale nakonec svolil.

 Bodyguardi zkontrolovali celý obchod, a nyní čekali venku. Isabela se probírala prádlem, když k ní přistoupila nějaká žena.

 Byla to krásná, dlouhovlasá blondýna. Změřila si ji zkoumavým pohledem. 

„Tak ty, jsi Nicholasova manžeka?" Arogantní výraz její tváře, se Isabele moc nelíbil. V první chvíli, chtěla zavolat na Antona s Raolem, ale zvědavost, byla silnější. 

„Hmmm," odfrkla si žena opovržlivě, „když se na tebe tak podívám, tak se mu ani nedivím. Mimochodem..., jsem Nicholasova milenka."

 Isabela zalapala po dechu. „Nevěřím ti!" vyprskla, ale nenechala ji, ani domluvit.

 „To je vlastně úplně jedno. Proč myslíš, že chodí domů, tak pozdě? Je se mnou. Nemůže se mě nabažit. Mého dokonalého těla. Někdy mám pocit, že ze mne vyšuká duši. Je to ďábel, viď? Je dokonalý. A bohužel, je můj. Papír o vašem sňatku, je jen cár papíru, Isabelo. A dokud, se ho sama, nebudu chtít vzdát, tak i bude. Je mnou posedlí! " Zašklebila se arogantně a sebejistě na Isabelu. Pak si ji změřila opovržlivým pohledem a vykráčela z místnosti.

 Isabela zůstala stát jako přimrazená. Srdce jí bušilo jako o závod. Chtělo se jí umřít.

 Do očí, se jí nahrnuly slzy. Zahnala je. Nemohla dát najevo, že ji něco rozrušilo. 

V jejím nitru, se střídalo nespočet emocí. Zlost. Vztek. Bolest. Najednou nevěděla, co má dělat. Jak se zachovat. Miluje ho. A miluje on jí? 

Nemohla uvěřit, že všechno byla jen lež. Přetvářka snad? Jedno ale věděla jistě, nedokázala si najednou představit, že by se dokázala před Nicholasem tvářit, jakoby se nic nestalo.

 Nedokázala si představit, že by se snad s ním mohla ještě milovat. Po tom, když si představila, jak si onu blondýnu bere. 

Nedokázala si představit, že by se vlastně ještě někdy, nechal od něj třeba jen obejmout.

 Žárlivost, jí úplně zatemnila mozek. Zbavila ji veškerého logického a racionálního myšlení.

 A nepřidal k tomu ani fakt, který mu chtěla zrovna dnes večer sdělit. Fakt, že je těhotná. Že čeká jeho dítě. 

Těhotenský test, který si udělala, dnes ráno, ji usvědčil v tom, co již tušila nějakou dobu. Její nevolnosti. Nálady lítosti, náhle zas bujarého veselí. A hlavně, i když ani Nicholas, si toho ještě nevšiml, pomalu rostoucí bříško. 

Během několika sekund, si uvědomila, že musí pryč. Musí od něj. Nechce ho již vidět. Nedokáže, se mu podívat do očí. 

Musela jednat, a muselo to být rychle. Dříve, než Nicholas přijde domů, musela utéct. 

Zmizet mu ze života.

 Navždy.