SRDCE NAD PROPASTÍ 43 ČÁST

 Nicholas stál u okna své kanceláře, a v ruce drtil sklenici s whisky. Nepřítomně se díval z okna.

 Ještě před několika hodinami, byl nejšťastnější chlap na světě, a všechno se zhroutilo, během několik okamžiků.

Když přišel večer domů, a našel na posteli její lístek, měl pocit, že zešílí. Malý, bílí lístek s pár slovy, bylo jediné, co mu po ní zbylo. 

"Nicholasi, nehledej mě. Bude to tak lepší, pro nás oba. Isabela" 

 Nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Vůbec tomu nerozuměl. Však, vše bylo tak dokonalé. Miloval ji, a ona jeho. Byl si tím jistý. 

Vztek, který ho posedl, mohl ten den, pocítit na vlastní kůži každý, kdo mu přišel do cesty. Nebýt Kiefera, tak Anton s Raolem, již byli mrtví.

 „Fajn!" procedil Nicholas skrz zuby, držíc pistoli u jejich hlavy, „víte, co máte dělat! A nevracejte se dřív, než ji najdete." 

Byl přesvědčený, že je to jen otázka několika málo hodin. Možná dnů. Však měl všude, své lidi. Nemohla si jen tak proklouznout, jako kdyby byla vzduch. Měl o ni strach. Strach o ženu, kterou tak miloval.

 „Pane," ozvalo se ode dveří, a do místnosti vstoupil Raoul s Antonem, „našli jsme vaše auto."

 Nicholas se otočil ke dveřím. Jeho tvář, byla kamenná, jakoby bez emocí.

 „Našli jsme ho asi sto kilometrů od tud, v jednom zapadlém autobazaru. A bylo prodáno...," Anton se zadíval na lístek, ve své ruce, „na jméno..., Ante Portam Inferam..., pane." Vykoktal Anton.

 Nicholasova tvář zbledla. Jeho oči se zúžily do úzké škvírky. „Zmizte!" procedil skrz zuby, a když za sebou zavřeli dveře, zvrátil hlavu, a zhluboka zařval. 

Oni samozřejmě oněm slovům nerozuměli. Nicholas však ano. Ante portam inferam, byl latinský překlad věty, Před branou pekelnou. 

Nicholas vztekle mrštil sklenicí, proti zdi. „Před branou pekelnou," cedil skrz zuby Nicholas, „přesně tam, se sejdeme." 

Měl na ní zlost. Tak velkou, že kdyby se mu nyní dostala do rukou, nevěděl, co by jí provedl. Isabela totiž ve svém spěchu, zapomněla na jednu, důležitou věc. Na lakmusový papírek, položený na umyvadle, potvrzující její těhotenství. 

„Je chytrá, Kiefere, ale stejně, ji to nebude nic platné. Najdu ji. Najdu ji, i kdyby se zahrabala sto sáhů pod zem. Neschová se přede mnou. Nikdy, a nikam!" 

Jeho tvář, byla studená. Ledová. Tvrdá. Plná zlosti. Přesně taková, které se obávali všichni, co ho znají. 

Nicholas byl přesvědčen, že její náklonnost k němu, byl jen pouhý klam. Jen její hra, aby ho dokázala oklamat. Svést z cesty. Zaslepit mu oči, aby mohla utéct. Aby mu mohla zatajit, jeho dítě.

 Bolest, kterou při tom pocítil, zatvrdila jeho srdce.

 Když onen papírek objevil na umyvadle, poprvé za svůj život, plakal. Chvíli se na něj nevěřícně díval, a pak se svezl v slzách k zemi. 

Tehdy se jeho srdce pohnulo.

 Tehdy si přísahal, že ztrestá tu, která mu zlomila srdce a oklamala ho.