SRDCE NAD PROPASTÍ 45 ČÁST

 Čas pomalu ubíhal. Již skoro dva měsíce, uběhli od doby, kdy Isabela utekla. 

Nicholas byl rozhodnut, obrátit na ruby, třeba celou zeměkouli, jen aby ji našel. Musel ovšem uznat, že se Isabela činila. Mohl by být na ní pyšný, prozatím nenašel jedinou stopu, k jejímu nalezení.

 Byl unavený. Vyčerpaný, a jeho zloba, rostla den, ode dne, víc a více. 

To co Isabela provedla, byl také vodu na mlýn, pro Alberta Mondiho. Měl i podezření, že v Isabelině zmizení, bude hrát nějakou roli. Všechno tomu nasvědčovalo. Však byl první, kdo donesl onu zprávu, Kiwo Genkeiovi. 

Jenže problém byl, že i kdyby, nějakou roli, v jejím zmizení měl, nezměnilo to fakt, že až ji najde, bude ji muset potrestat. 

Takové, byli zákony mafie. Neúprosné. On, jako boss mafie Nostra Victoria, byl nucen, zachovat si tvář. Zrada, se neodpouštěla. Tehdy se neřešilo, zda jde o posledního s posledních, či bossovu manželku. A tohle, samozřejmě Mandi, moc dobře věděl. 

Nicholas neměl na vybranou. Nebyl obyčejný člověk, on byl nucen ukázat, že nikdo, se nikdy, ať je to kdokoliv, nesmí mu postavit. Záviselo na tom mnoho.

 Prsty mafie, potažmo jeho prsty, sahali daleko. Do všech odvětví. Státníci, policie, úředníci, politici, každý, mu šel na ruku. A muselo to tak zůstat. Tím, že by ji odpustil, mohl lehce, ztratit svou tvář. 

Nicholas, již skoro ani nespal. V noci se budil ze sna, s hrůzou, zpocený, a ještě více vyčerpaný. Miloval ji. Stále, a tolik, že jeho bolest, tím byla stále větší a větší. A ta bolest nepolevovala. Naopak. 

Trápil se její zradou. Vědomím, že mu dokázala zatajit, že čeká jeho dítě. A hlavně tím, co bude muset udělat. Potrestat ji. 

I když představa, že by ji přesto všechno, dokázal zabít, byla hrozivá. Nemyslitelná, nicméně, se toho bál. Však Kiwo Genkei, již dal o sobě vědět. A bylo na Nicholasovi, jak se k tomu postaví.

 „Není to tvoje věc, Genkei," zahromoval Nicholas. Seděl ve své kanceláři a měřil si svého protivníka, naštvaným pohledem.

 Genkeiova návštěva u něj, samozřejmě souvisela, s útěkem, jeho ženy. V místnosti, i vně, stálo několik Nicholasových, i Genkeiových bodyguárdů, s nabitými zbraněmi. Šlo do tuhého. Nicholas to věděl, také ale věděl, že z něho má Genkei obavy.

 „Není to dobré, pro naše obchody, Kendalle," zamračil se Genkei, „boss, který si nedokáže zjednat pořádek a poslušnost, u své ženy..."

 „Genkeii!" nenechal ho Nicholas domluvit. Postavil se, a v jeho kamenné tváři, zacukalo, „važ dobře, svá slova! Počítám, že bys nerad, abych tě zapsal na seznam, svých nepřátel!"

Genkei trochu zaváhal. Výraz ve tváři jeho protivníka, mu řekl, že by byl schopen čehokoliv. A obavy, z něj měl.

 „Naše obchody jsou dobré," začal již opatrněji, „nebylo by záhodno, se jich vzdát. Z žádného důvodu, Kendalle. To bych opravdu nerad. Nicméně..., je důležité, již v tvém zájmu, abys onu záležitost se svou ženou, vyřešil. Je to velmi důležité. Již pro naše obchody a dobré vztahy. Znáš naše zákony, že, Kendalee?"

 Nicholasovi ztvrdla tvář. Semkl pevně rty. Genkei poznal, že přestřelil. 

„Tak ještě jednou, Genkeii," cedil skrz zuby Nicholas, „já, jsem zákon! V mé zemi, platí mé, zákony! A nikdo, ani ty, mi nebude říkat, co mám dělat! Je ti to dostatečně jasné, Genkeii?!"

 Všichni bodyguardi, byli v pozoru. Napětí, mezi dvěma nejobávanějšími mafiány zeměkoule, bylo zcela patrné.