SRDCE NAD PROPASTÍ 46 ČÁST

 Nicholas stál u okna své kanceláře. Ani se nehnul. Zamyšleně zíral z okna.

 Bylo to již sto padesát dva dní, co Isabela utekla. Dlouhých, sto padesát dva dní, trýzně.

 Nikdy by si nemyslel, že bude pro nějakou ženu, tak trpět. A nikdy ani neplakal tolik, co nyní.

 Stalo se mu ještě několikrát, že o samotě, v temnu pokoje, zíral do tmy, a do očí se mu samy od sebe, vkrádaly slzy. Nedokázal si ani poručit, aby je zahnal. Pláč byl tak uvolňující.

 Rána v jeho srdci, se ne a ne zacelit. Strach a obavy, svírali jeho útroby den ode dne, stále víc. Nevěděl, kdy Isabela porodí jeho dítě, ale tušil, že ta doba, se pomalu blížila. 

A to vědomí, ho drtilo, jako mlýnský kámen. On měl být u toho. Chtěl vidět, jak Isabele utěšeně roste bříško, ve kterém nosí, jeho potomka. Chtěl každý den usínat vedle ní, a hladit onu vzácnost, kterou nosí, pod svým srdcem. Chtěl být u jejího porodu. Chtěl to všechno, a ona ho zcela vyškrtla, ze svého života. 

Udělala tlustou čáru, za jejich láskou, jako kdyby k němu nikdy, nic necítila. A on, by pro ni při tom, udělal vše. Však pouhá skutečnost, že jen kvůli ní, nechal žít jejího otce, byla toho důkazem.

 On kvůli ní, strčil svou hlavu na špalek, protože věděl, že bez její lásky, prostě nedokáže žít. A ona ho tak zradila. Ta zrada, byla neodpustitelná. 

I když jeho duše, přetékala láskou k ní, jeho raněné srdce, se proti tomu bouřilo. 

A nyní ji našel. Konečně po té dlouhé době, našel její stopu.

 A najednou dostal strach, z toho shledání. Nepsané zákony mafie, mu říkali, že ji musí potrestat. Ztrestat, její zradu. 

A i když několikrát ve své zlobě, byl skoro šílený tak, že kdyby se mu dostala do rukou, jistě by ji ztrestal, zabít, by ji jistě nedokázal. 

„Našel jsem ji, Kiefere," zašeptal, když Kiefer vešel do dveří, aniž by se otočil, „městečko Larson Hill. Na druhém konci státu. U tvé tety Selmy." 

„Ale..., nikdo neví, kam Selma zmizela. Jak by Isabela mohla..." Vydechl Kiefer.

 Bylo mu jasné, že Nicholas mluví pravdu. Však každý policista, každý šerif, pochůzkář, každý, v tomto státě, byl na nohou. 

Nicholasova moc mu to dovolovala. Jeho dlouhé prsty, dokázaly zařídit i to, aby veškerý policejní sbor ve státě, pátral po jeho zmizelé ženě. Bylo tedy opravdu jen otázkou času, kdy některý z nich, třeba i v té nejzapadlejší vesnici, objeví neznámou dívku.

 Najednou si Kiefer uvědomil krutou pravdu, a hrozné dilema, které musel Nicholas řešit. Setkání se ženou, kterou stále miluje, a která ho zradila. 

Setkání s tou, které daroval své srdce, a ona ho rozlámala na tisíc kousků. 

Dilema, mezi láskou a povinností. Mezi citem a nutností. Mezi starým mafiánským kodexem, a náklonností k ní. 

Nemohl to jen tak přejít. I Kiefer věděl, že to prostě nepřichází v úvahu. To si prostě nemohl dovolit. 

Ale co Nicholas udělá, nedokázal odhadnout, ani on.