SRDCE NAD PROPASTÍ 51 ČÁST

 Nicholas respektoval Isabelinu rekonvalescenci. Čekal dva měsíce, než se po porodu zotavila, a teprve po té, začal konat.

 Odsunul všechny schůzky s Genkeiem , i jakoukoliv konfrontaci, s Isabelou. Když mu po dvou měsících, doktor sdělil, že je Isabela v naprostém pořádku, začal jednat.

Celé dva měsíce, se s povzdáli díval na Isabelu a svého syna. Dokonce ji dovolil, po ten čas, setrvávat v jeho pokoji. 

Ale jeho bolest, rostla víc a více. Isabela žila jen pro svého syna, a jeho, zcela evidentně, již nadobro vyškrtla ze svého života. 

Bylo jen málo okamžiků, kdy by mohl říci, že k němu Isabela, přeci jen, něco cítí. A on uléhal zas a znova, ve své posteli sám, jako před tím. 

Ovšem vše, mělo svůj konec. Zrovna tak jeho trpělivost, s Isabelou.

 „Připrav se, Isabelo. Odvezu tě za Nicholasem." Řekl jednoho dne Kiefer. A i když se to Isabele zrovna moc nelíbilo, nakonec poslechla. 

 Když zastavily před budovou, která jistě také, patřila Nicholasovi, a bodyguardi zkontrolovali okolí, dovedli ji dovnitř. Dva z bodyguárdů, zůstali přede dveřmi, a Kiefer vešel s Isabelou, do zakouřené místnosti.

 Uprostřed pokoje, stál Nicholas, a okolo, ještě několik, jeho mužů. Změřil si ji zvláštním pohledem. Až se ji z toho podlomila kolena. 

„Je to ta děvka?" procedil skrz zuby a ustoupil krok stranou.

 Na zemi klečela, ona žena, která byla podle jejího tvrzení, jeho milenkou. Isabela zalapala po dechu. Automaticky přikývla. Poznala by ji vždy, a všude. 

„Dobře!" zasyčel a otočil se k ní. Pak sáhl k pasu a vytáhl pistoli. 

Isabela se dívala, jak úplně v klidu, bez jakékoliv emoce, zamířil pistoli k její hlavě a vystřelil.

 Isabela vykřikla. Kiefer ji chytil, a zabránil ji utéct, jen ji pevně držel, ve svém sevření.

 Nicholas se otočil na Isabelu. „Tím bychom měli vyřízenu jednu věc, Isabelo!" Jeho oči byli ledové a klidné. Bez emocí.

 „Ukliďte ten svinčík!" prohodil, aniž by spustil zrak, ze své ženy. 

Měřil si ji pohledem, a vypadalo to, že mu je úplně jedno, že se v Kieferově náručí zmítá zděšením. 

„A druhá věc, Isabelo. Ode dneška, budeš zase spát ve své posteli. O Adama, se bude starat jeho chůva. A opovaž se mi vzdorovat, nebo zařídím, abys ho již nikdy neviděla."

 „Nenávidím tě!" vykřikla Isabela a Kiefer, ji znovu pevně sevřel, ve svém objetí.

 „Fajn, lásko," zasyčel, „věř mi, že se postarám o to, abys k tomu měla konečně nějaký důvod." Zamračil se, a kývl na Kiefera, aby ji odvedl.

 „Nemůže mne přinutit. Nemůže!" křičela Isabela, jako smyslů zbavená, když ji Kiefer, odvedl do jejich pokoje, „a ty..., myslela jsem, že jsi můj bratr. Že jsi na mé straně! Ty..., ty..." zuřivě mu zamávala rukou před obličejem, „tebe také, nenávidím" Ty..., ty..., jsi obyčejný..." 

Na Isabelině tváři, přistála Kieferova dlaň. Isabela překvapeně, zalapala po dechu. Ještě nikdy, ji její bratr neuhodil. 

„Měl jsem to udělat již dávno, Isabelo. Nemuselo to tak daleko dojít. Podívej se sakra na sebe, jak se chováš! Jednou jsi dcera mafiána, a žena jednoho z nejobávanějších, tak se podle toho chovej. Kolikrát, to potřebuješ ještě slyšet?! Ty ani nemáš ponětí, co vše, je v sázce! Co vše, je ve hře! Kolik, toho Nicholas, kvůli tobě obětoval!" 

Vztekle ji postrčil doprostřed pokoje a zuřivě se na ni podíval. Měl na ní takový vztek. Tatínkova rozmazlená holčička. 

Již dávno, měl zakročit. Několikrát, ji vysvětlili, jaké chování, je příhodno, pro bossovu manželku. A ona, ale jako kdyby to nevnímala. 

„Někoho jim musel předhodit! A buď sakra ráda, že to nejsi ty! To jsou zákony mafie, sestřičko! A i ty, se podle nich, musíš chovat!" Kiefer, byl skoro rudý vzteky.

 Isabela vystrašeně sledovala, jak zuřivě, se na ni dívá. Takového ho neznala. 

„Víš vůbec, cos provedla? Dokáže tvůj rozmazlený mozeček, konečně pochopit, důsledek, který z toho vyplívá?! Nicholas měl zabít tebe! Tebe, Isabelo, a nikdo, by se nad tím nepozastavil. Musel jim předhodit, nějakou oběť! Tak si nehraj na ublíženou, a koukej poslouchat! Nebo se o to..., postarám, já sám!" Zhluboka si povzdechl, aby se trochu uklidnil. 

Nicholas opravdu, opětoval mnoho. I svůj život. Protože to, co nyní mělo následovat, bylo nevyhnutelné. Ruská ruleta. To byl způsob, kterým si mafie, vyřizovala účty.

On, a Genkei. Dvě pistole, a jedna kulka.