SRDCE NAD PROPASTÍ 52 ČÁST

 Isabela se celá otřesená, usadila na postel. To, jak se Kiefer zachoval, a co ji řekl, ji zcela otřáslo.

 Vážně se chová, jako malá, rozmazlená holčička? Opravdu měl Nicholas zabít ji? Přikryla si tvář dlaní. 

Přehrála si v hlavě všechno, co ji kdy řekl. Jak se k ní choval. Co udělal. A najednou ji došlo, že má Kiefer pravdu. Ohrožuje nejen sebe, ale životy, všech ostatních. 

Byla to pravda, mohl jí udělat cokoliv, a on to neudělal. Mohl jí vzít syna. Odvést ji na druhý konec zeměkoule. Zbavit se jí. Mohl cokoliv. 

Teprve v důsledku nervového vypětí, způsobení popravou oné ženy, si uvědomila krutou pravdu. Je to všechno její vina. Jenom její.

 Venku již byla hluboká tma. Již několik hodin, chodila po pokoji, a srdce jí bušilo, jako o závod. Podivný, tísnivý pocit na hrudi, svíral její srdce.

 Však se k němu chovala, jako k poslednímu k posledních. Jako k odpadu. K někomu, koho ze srdce, nenávidí. A ona, ho přeci miluje. 

Po tváři jí začali téct slzy. Miluje ho, ale najednou dostala strach, že ho přinutila k tomu, aby ji on, milovat přestal.

Najednou dole, uslyšela křik a pláč. Rozeběhla se po schodech dolů a ustrašeně se podívala na plačící Aishu s Alison. Kiefer, tlumil nárazy jejich pláče na své hrudi. 

Podíval se na ní, a v jeho tváři, viděla všechno. Bolest, zlost, i odpuštění.

„Co..., co se..." vykoktala Isabela. Najednou, ji to došlo. Svezla se k zemi a zhluboka se rozplakala.

 Ztratila ho? Přišla o něj? Nesmírná bolest, drtila její mysl, i její útroby. Nedokázala si najednou představit, že by o něj měla přijít.

 Však by udělala cokoliv. Cokoliv, jen kdyby se vrátil. 

Kiefer pomalu přiklekl ke své sestře. Měl pocit, že si konečně uvědomila, co způsobila. Jen měl strach, že je příliš pozdě.

 Nicholas se s Kiwo Genkeiem utkal. Byl to souboj cti. Tudíž, pravidla byla jasná. Dvě pistole, ovšem jen jedna kulka.

 Arbitr se k nim otočil zády, a vložil jednu, jedinou kulku, do jedné z pistolí. Pak je položil na saténový polštář a otočil se k nim. 

Každý z nich, vzal jednu do dlaní. 

„Musím říci, že nechápu, váš postoj k ženám," řekl Genkei, a podíval se na Nicholase, „ty jsi kvůli jediné ženě, ochoten zahodit vše?" Vypadal, že tomu prostě nedokáže uvěřit.

 „Znáš mě, Genkei," odvětil Nicholas, zcela klidně, „nikdy, se nevzdávám. Nikdy! Vždy, si stojím za tím, co mi patří. Za každých okolností. A ať to dopadne jakkoliv, věř, že ještě není konec. Nikdy si nenechám zasahovat do svého života, Genkei. Jsem mocnější, a vlivnější, jak ty. Tímto soubojem, bude moje žena očištěna, ovšem..., pakliže přežiji..., tak staneme my dva, proti sobě. A budu já, požadovat tvou pokoru, přede mnou."

 Genkei si jen nevěřícně odfrkl. S údivem, a vlastně i úctou, si změřil svého protivníka, a přikývl.

 Pak se každý z nich, rozešel na jinou stranu. Zastavily se dvacet kroků, od sebe.

 Arbitr pokynul a Nicholas namířil pistoli na Genkeie. Zmáčkl spoušť. Ta však klapla, na prázdno.

 Již bylo vše jasné. Arbitr znovu pokynul, a namířil pistoli Genkei.

 Nicholas se ani nepohnul. Ani brva, nehnula se v jeho kamenné tváři.

 Genkei vystřelil. Chvíli bylo ticho. Všichni stáli, ale nikdo se ani nehnul. Ani Nicholas. 

Najednou se jeho bílá košile, začala barvit krví. 

Zhluboka se nadechl, a pak padl k zemi.